Ať se lokálně jmenuje Úřad pro bezpečnost a protiteroristické operace (GB) nebo třeba BIS, mírou vrchovatou VYUŽÍVÁ, nikoli ZNEUŽÍVÁ, hlouposti ovcí, které věší své nejtajnější soukromé údaje všude po Webu, aniž by na sekundu uvažovaly o možných následcích.
Když lidskoprávní instituce jako Amnesty International, Privacy International nebo Liberty podaly žalobu na britské výzvědné služby s tím, že masově špehují sociální sítě typu YouTube, Twitter nebo Facebook, na první pohled to vypadalo, jako "hurá" a "tak to má být".
The Guardian v úterý otisknul text s názvem "Masové sledování sociálních médií je zákonné, sděluje vysoký britský úředník". Charles Farr, generální ředitel britského Úřadu pro bezpečnost a protiteroristické operace v rámci obhajoby kroků svého úřadu, potažmo britské vlády, argumentuje (na 48 stranách textu) především právní odlišností pojmů "externí komunikace" a "interní komunikace". Jestliže je k monitorování interní komunikace občanů potřeba soudního příkazu, pak externí komunikace je věcí veřejnou, komukoli dostupnou, a tudíž je v zásadě jedno, kdo ji jak sleduje či dokonce využije. S tím se snad nedá nesouhlasit.
Nicméně, šéf právního oddělení Liberty, James Welch, reagoval poměrně hloupě slovy: "Bezpečnostní služby se domnívají, že jsou oprávněny číst, poslouchat a analyzovat veškerou naši komunikaci na Facebooku, Googlu a dalších platformách umístěných v Americe ...". Na to nelze říct nic jiného než: "Ano, proč by toto právo mít neměly?". Pokud ho, z podstaty veřejných informací, ať se tváří jakkoli soukromě, má kdokoli, znamená to kdokoli bez vyjímky.
Tento případ, a je celkem jedno, jak ho nakonec soudy posoudí, je klasickým zrcadlem společenství blbých lebek! Vyžblebtají na sebe v kyberprostoru v podstatě naprosto cokoli od rodných a jiných čísel až po své sexuální úchylky, následně se rozpalují vzteky, když si k těmto informacím někdo najde cestu a dovede s nimi pracovat. Nedochází jim ani na vteřinu, že v 21. století jsou informace nejcennějším zbožím na trhu. Není proto příliš divu, že stát, který je hodlá nějak použít, se příliš nevěnuje osvětové činnosti v této oblasti.
Obhajovat výzvědné služby v kterékoli zemi zřejmě nemá smysl, přesto v tomto případě se zdají být právo a morálka zcela na jejich straně.
(Na toto téma také Britské listy zde.)
