- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moje pocity k panu Klausovi za posametových dvacet pět let prošly několika vlnovkami sinusoidy, od naprostého uznávání jeho rozhodnosti a nadhledu, až po odvrácení hlavně z důvodu jeho sebestředné netolerantní nabubřelosti (což vlastně není nepodobné rozhodnosti a nadhledu). V posledních dvou letech je můj vztah k němu na bodu mrazu.
Minulý týden, když rozprávěl s kardinálem Dukou, mi ho bylo trochu líto, protože se celé povídání neslo v nekonfliktním obecně filozofickém duchu plácání pořád dokola, bez jakékoli kotvy, což mu očividně nevyhovovalo.
Při sledování dnešní Partie mi ale celkem spadla sanice. Václav Klaus byl velmi pozorný a opatrně vážil slova. Jasně vyslovoval závěry, aniž by v projevu trčelo jeho vždypřítomné "já". S devadesáti procenty řečeného se mohu celkem snadno ztotožnit. Takto jsem ho v posledních letech nezaregistroval.
Dokonce mu chvílemi byly vidět oči. Prostě jiný člověk :-) Dobrý začátek roku, pane ex-prezidente.
Jeho závěrečné "děkuju, děkuju" ve známém lišáckém tónu mohlo znamenat "to koukáte, jelimani, co!", ale proč ne.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!