Možná nejsem sám, kdo má pocit, že v současné době se hlásit ke svému národu, ke své identitě a kořenům je něco nepatřičného, co by mohlo mnohé urazit.
Žijeme v době, kdy je nám neustále představována islámská kultura, přestože na ní není nic obdivuhodného. Žijeme v době, kdy se novináři tetelí nad každým homosexuálem, nad každou lesbičkou, která udělá takzvaný comming out. Žijeme v době, kdy je nepatřičné připomínat naší vlastní historii a když už, tak v negativních konotacích. Jako bychom se báli připomenout, že naše kultura dokázala to, co žádná jiná v dějinách lidstva a máme na co navazovat.
Naše civilizace již od dob Antiky dokázala vstřebávat cizí kulturní vlivy a přetavit je do vlastní, aniž by vlastní kultura byla ohrožena. Dokázali jsme přejímat cizí poznatky a využít je. Ale mnohem více než jsme přejali, světu jsme dali. Žádná jiná civilizace v dějinách více nedokázala, stejně jako nedokázala takovou životaschopnost a přizpůsobivost.
Marné je poukazovat na výboje a kolonizaci. To je vlastní všem civilizacím. I té „obdivované“ islámské, která dodnes kolonizuje mnohé země severní Afriky. Země, které byly kdysi součástí evropského kulturního a politického prostoru. Nikdy však neuslyšíte nic o této kolonizaci, ale uslyšíte, jak naše kolonizace zavinila to, či ono. Nezavinila nic. Když evropské země ovládly v devatenáctém století země severní Afriky, začaly znovu budovat to, co tam bylo před islámskou expanzí. Vracely těm zemím, co jim islámská expanze vzala. Zavlažovací systémy, architekturu, vzdělanost.
To samé se týká oblasti, kde jsou země, jako je Indie, Čína, Korea, Vietnam. Je zcela irelevantní, že kdysi dávno bylo něco v Číně či Indii vynalezeno, když ty země dnes fungují a stojí na technologiích a znalostech pocházejících z Euroamerického kulturního prostoru. Proč se za to stydět? Jen proto, že naše civilizace byla vyspělejší a dokázala si podmanit civilizace ostatní? Jenomže, tak to prostě funguje od počátku lidstva. Kdyby se takto nechovaly civilizace, tak bychom dnes neslyšeli o Čingishánovi, neslyšeli bychom o Perské říši, Římské říši, Alexandru Velikém, nebyl byl ani Karel Veliký, zakladatel dnešní Evropy a obnovitel slávy Římské říše. Nebylo by nic. Nebyla by ani dnešní Evropa, kde mimo jiné, také spatřily světlo světa lidská práva, stojící na univerzálním základě.
Kolikrát jsem v údivu, když mi někdo říká, co dokázali muslimové. Alhambra, Astroláb apod. Koho v tom záplavu obdivu zajímá, že Alhambra, byť krásná stavba není dílem muslimů, ale křesťanských stavitelů a umělců, kteří jí upravili do dnešního stavu. Že sama stavba byla již v době svého vzniku z architektonického hlediska zastaralá a Evropa v té době již byla v době vysoce vyspělého architektonického slohu, dnes známého jako Gotika? Že astroláb je vynálezem starověku, a v době kdy muslimové zjistili k čemu slouží, tak v Evropě se již používal kompas? A tak by se dalo pokračovat, bez ohledu na snížení významu lidí, kteří i v islámské civilizaci skutečně přispěli svými poznatky celému lidstvu. Byť v tuto chvíli si nemohu vzpomenout na nikoho mimo Averroese, který svojí snahou o syntézu Aristotela a Platóna, dal vzniknout jednomu z největších teologů a filozofů Tomáši Akvinskému.
Proto si myslím, že bychom se neměli stydět za historii, ale ponaučit se z historie a být hrdi na to, co nám odkázali naši předci. Protože pokud se odtrhneme od vlastních kořenů, dopadneme jako strom, který o kořeny přijde.
