Na pozadí islámského svátku Ramadán, o kterém se mnozí dozví z médií pomalu více než o Vánocích či Velikonocích občas propukne debata, zda Ramadán patří mezi evropské tradice. No nepatří, je to arabsko-islámská tradice.
Podle německého novináře Erena Güvercina, jak uvedl pro rádio Deutschlandfunk Kultur, Ramadán nejen k Německu patří, ale je to „stará německá tradice“ starší než Octoberfest. Což je dozajista pravda, vzhledem k tomu, že počátek Pivních slavností je v roce 1815 a vznik Ramadanu je možné datovat mezi druhou polovinu sedmého až devátého století, kdy se islámské zvyky teprve utvářely. Jenomže to je asi tak všechno. První zprávy o muslimech v Německu jsou z období První světové války kdy byla postavena dřevěná mešita pro muslimské válečné zajatce. První skutečná mešita v Německu byla postavena v letech 1924–1928 v Berlíně ve čtvrti Wilmersdorf. (1)Tedy více než sto let po vzniku Pivních slavností v Mnichově a zcela prokazatelně se Ramadan před rokem 1815 v Německu neslavil, vzhledem k charakteru tehdejší společnosti. Osvícenské myšlenky sice pronikaly všemi vrstvami společnosti, ale spíše v akademické, než praktické podobě a o liberalismu se nedalo ani uvažovat. Ostatně oni ti osvícenští filozofové žádní liberálové a demokraté nikdy nebyli a při uvádění jejich teorie do praxe teklo hodně krve jako během Francouzské revoluce.
Je směšné, že na jednu stranu někdo prohlašuje, že Ramadán je stará německá tradice a na druhou stranu, jako v Oxfordu, se snaží nahradit Vánoce Festivalem zimního světla, což nakonec připadlo směšné i muslimům, jak se vyjádřil Sabit Hussain Mirza předseda muslimské rady v Oxfordu anebo jak řekl židovský rabín Eli Bracknell „Vše, co znevažuje britské tradice a křesťanství, není pro Británii moc pozitivní“. Co k tomu dodat? Jak nazvat lidi, kteří se vzdávají vlastní kultury, aby jiná kultura nebyla uražena, a to i v případě, že dotyční z jiných kultur o to nestojí? Jak nazvat lidi, kteří ve snaze se zalíbit lidem z jiného náboženského a kulturního okruhu jsou schopni i lhát jako německý novinář Eren Güvercin?
Myslím si, že ustupování lidem z jiných náboženských okruhů, je zvláštní, že se jedná převážně o islám, vede k tomu, že například Turci v Německu budou pořád jen Turci v Německu a Německo za svoji vlast nikdy zcela nepřijmou. Což ukázal i průzkum, který přinesl deník Welt, podle kterého 62 procent Turků uvedlo, že budou raději žít společně s Turky a skoro polovina, 46 procent si přeje, aby v Německu žilo více muslimů než křesťanů. Podle tohoto průzkumu se také ukázalo, většinou si tohle přejí mladí Turci, narození v Německu, zatímco jejich rodiče a prarodiče jsou více sekulární. Ukazuje se, že politika multikulturalismu spíše než k integraci a asimilaci vede k vytváření paralelních společností uvnitř státu. Neexistuje tlak společnosti a státu, aby se nově příchozí podřídili kultuře, do které přichází, ale naopak společnost, ať dobrovolně či nedobrovolně, příchozím říká, že jejich zvyky a tradice jsou v pořádku a udělá vše proto, aby se příchozí cítili jako doma. Takže Turek si vytváří prostředí, kdy se cítí jako v Turecku, ovšem s německým blahobytem, který doma nemá.
Nikdo si neuvědomuje a nechce akceptovat to, co řekl a napsal německý novinář televizní stanice ARD Constantin Schreiber:
„Islámské bohoslužby se občas nesou v náboženském duchu, občas ale i v politickém. Hlavní linie bohoslužeb, které jsem navštívil, bohužel varovala účastníky před životem mimo mešitu.“„Některé věci, které jsem na bohoslužbách slyšel, jsou však pro mě neakceptovatelné. Například to, že muslim nemůže být zároveň demokratem. Ani jediná bohoslužba z těch, kterých jsem se zúčastnil, nepřispěla k vytvoření mostu ke svobodné společnosti“
Vlastně je to jednoduché, proč by se měl Turek identifikovat s Německem, kdy slyší, že Ramadán je součástí německých tradic a multikuturalisté tomu budou přikyvovat a Turka v tom utvrzovat? Stejně jako v tom, že islám je, například, součástí Německa. A zde je počátek všech těch problémů s islámskými teroristy. Protože v rámci politické korektnosti už nejsme schopni říci, že příčina je v učení islámu. Politici budou raději mluvit o tom, že něco nesouvisí s islámem, protože muslimové jsou jejich voliči a pak se diví, že v Německu stoupá AFD, ve Švédsku Švédští demokraté, ve Finsku Praví Finové a v Itálii Liga Severu. Neuvědomují si, že lidé je volí proto, že dokážou pojmenovat pravým jménem to, co lidé v těch zemích vidí dnes a denně.
Nazývají nepopulární věci pravým jménem a jsou zvání populisté. :)
