Po odstoupení pana Topolánka se ukázala volební kampaň ve své plné nahotě. Ukázalo se, že císařovi nové šaty nejsou ničím jiným, než kusem hadru, překrývajícím jen to nejnutnější. Lidový dům na změnu lídra ODS neuměl zareagovat jinak, než byl zvyklý reagovat na pana Topolánka. Proti panu panu Paroubkovi stojí najednou osobnost, které je bez charismatu, taková šedá politická myš, která se připletla pod nohy tlustému oranžovému kocourovi a ten ve své lenivosti najednou neví co s ní dělat.
ČSSD vystřílela svojí munici a předvolební trhák jí byl sebrán. Co si pan Paroubek tak moc přál, se stalo a ČSSD lapá po dechu, že tomu tak opravdu je. Stejně jako když ČSSD svrhla vládu, tak i teď všichni jen zírají s otevřenou pusou a nechápou, co se skutečně stalo a jaké to bude mít důsledky. Kampaň postavená na útocích proti panu Topolánkovi je pryč a ukázalo se, že to byla jediná strategie ČSSD.
Již natisknuté volební plakáty jsou k ničemu, volební styl a rétorika ČSSD vzaly za své. Pan Paroubek se dostal do pozice sprintera, kterému těsně před cílem je řečeno, že závod je neplatný a musí se vrátit zpátky na start. Boží mlýny melou pomalu a jistě a ČSSD se vrátilo zpět to, co udělala na podzim, když ucukla ze svého slibu, že podpoří předčasné volby.
Předseda ČSSD už nasliboval vše, co se naslibovat dalo, takže s ničím novým už těžko může přijít. A když, tak to bude ještě větší demagogie, než doposud předváděl a nemyslím si, že by to mělo ještě nějaký úspěch. Možná u některých lidí, ale ti vzhledem k okolnostem zase nemají volební právo, anebo jsou na kandidátce ČSSD.
Dnes pan Paroubek nemůže posunout volby o pár měsíců a získat tím výhodu přípravy pro svoji kampaň. Čas byl doposud přítelem ČSSD a najednou ho není nazbyt. Dnes dostává hymna ČSSD, vypůjčená ze seriálu Sanitka, jiný smysl. Příznivý čas se najednou změnil v Nečas a pan Tvrdík si nemůže vzpomenout, kam založil deštník, a to je dobře. Možná se ukáže, že všechna ta nádhera slibů je jen nátěr na shnilém plotě.
