To co se stalo v posledních dnech ve Francii je jako ze zlého snu. Francie se ještě pořádně nevzpamatovala z útoku na redakci Charlie Hebdo, přiznává, že má problémy s islámskými extrémisty, ale problémy zametá pod koberec a vytváří pseudoproblémy.
O co jde? Francouzská režisérka natočila film „Apoštol“. Který pojednává o toleranci v mezináboženském dialogu mezi křesťanstvím a islámem. Je to příběh o dvou bratrech, muslimech, z nichž jeden konvertoval ke křesťanství a druhý se s touto skutečností nedokázal smířit. Film ukazuje na problémy v islámské komunitě, kde konvertita ke křesťanství je předmětem opovržení a nenávisti a to přesto, že tito konvertité se snaží udržovat se svou rodinou kontakt a svou rodinu milují.
Film natočila křesťanska s muslimskými herci, přičemž ani jeden z těch herců neměl námitky, přestože každý z nich věděl o co se jedná.
Přesto francouzské ministerstvo tento film nedoporučilo k promítání, s odůvodněním, že by mohl vyvolat reakci islámských extrémistů.
Sama režisérka k tomuto řekla: „
Film má mírové poselství. Apoštol by měl být promítán křesťanům a muslimům na místech jejich svatostánků. Jsem katolická režisérka a pracovala jsem s muslimskými herci. Pokusila jsem se o produkci filmu, který umožní opravdové otevření se vůči druhému a vůči odlišnostem. Promítání bylo zakázáno ze strachu, čemuž zcela rozumím. To, co se stalo v Charlie Hebdo, je strašlivé. Ale abychom skutečně dokázali křesťany a muslimy sblížit, musíme být schopni podstupovat i rizika.“
Je zcela zřejmé, že Francie se snaží křesťanství a jeho odkaz potlačovat kde může a to ve prospěch náboženství, jehož šiřitele zastavil francký hrdina Karel Martel. Zajímavé je, že karikatury Charlie Hebdo jsou znakem svobody, ale tento film je podle francouzských úřadů znakem netolerance a mohl by urazit náboženské cítění muslimů a vyvolat jejich „hněvivé“ reakce.
Je paradoxem, že Francie, která si zakládá na důsledném sekularismu nepustí do veřejného prostoru film, který je o lásce a tolerancí, ale v klidu respektuje demonstrace muslimů vyzývající k zabíjení jinověrců. Tedy i těch politiků, kteří potlačují křesťanství ve prospěch islámu. Podobně se to děje v Belgii a Německu.
Otázka tedy zní? Je problém islám anebo postoj evropských politiků? A další otázky se vynořují.
Například jedna zásadní. Jestliže podle francouzských politiků a úřadů je poselství Krista urážkou muslimů, tak co pak kříže na kostelích a katedrálách ve Francii, Bible v knihkupectvích, kněz v sutaně? A jak to, že muslimové ve většině zemí jsou schopni tohle tolerovat a sekulární Francii to vadí? Problém není v muslimech, problém je v celé této prohnilé společnosti, která se už ani neumí postavit za to co hlásá.
