To je zase jednou pozdvižení. Matka Tereza byla svatořečena a papež se na to nezeptal jejich kritiků. Prostě jí svatořečil bez ohledu na to, co o ní bylo napsáno.
Nemá smysl popisovat její život. Ten si každý najde na internetu. Stejně jako si tam najde její pozitivní a negativní hodnocení. Osobně mi stačila diskuse na Novinkách, kde měli všichni jasno. Byla to milionářka, ochuzovala chudé a sama se léčila v luxusních nemocnicích. Prostě kázala vodu po litrech a chlastala víno po sudech.
Není podstatné, co dnes říkají její kritici, co říkají její obhájci. Není to podstatné z toho důvodu, že vše již bylo řečeno, jenom se zapomnělo na to podstatné. Když Matka Tereza zemřela, tak převážně hinduistická a islámská Indie vyhlásila státní svátek. V den jejího pohřbu se s ní přišlo rozloučit několik set tisíc lidí a její pohřeb byl státním pohřbem, kdy se jí dostalo stejné pocty, jako se dostalo bojovníku za indickou nezávislost Mahátmu Gándhímu. Je k tomu třeba něco dodávat? Co jsou všechny kritiky jejího života oproti tomu, jaké se jí dostalo lásky od Indů, lásky, kterou ukázali v den její smrti a pohřbu? Indů, kteří jsou převážně hinduisté a muslimové, tedy ti, o které se Matka Tereza a její sestry nejvíce staraly?
Mluví se o podmínkách, v jakých umírali lidé v jejich hospicích. Z našeho pohledu se asi jednalo o podmínky, které by v každém našem hospici budili pohoršení, ale zapomíná se na jednu věc. Že ty podmínky byly obdobné, jako jsou podmínky v chudých indických domácnostech a ti umírající by bez Matky Terezy umírali na ulici, odkud je ona a její sestry dostávaly do svých hospiců. Umírali v podmínkách, které byly několikrát lepší než to, čeho by se jim jinak dostalo. Je snadné poukazovat na to, že Matka Tereza dostala milióny dolarů, ale ona je nepoužila pro sebe. Stačí si jen uvědomit, že řád Misionářek lásky se stará na celém světě o 500 tisíc chudých rodin, vyučují na 20 tisíc dětí a starají se o 90 tisíc malomocných, mimo desítek tisíc lidí v hospicech a těm, kterým pomohly, jsou dnes již miliony na celém světě, včetně islámských zemí jako Jemen, kde mnohé za svou práci zaplatily i životem.
Když dostanete milión dolarů a budete se starat o tisíc lidí, tak máte tisíc dolarů na jednoho a 2,76 dolarů na den pro toho jednoho. S tím opravdu hitparáda nejde udělat.
To, jestli papež Matku Terezu svatořečil, je irelevantní k tomu, že ona již dávno je svatá v srdcích obyčejných Indů, Arabů, Kambodžanů, Ghaňanů, Nigerijců, prostě všude, kde její řád dnes působí. Svatořečení je jen potvrzení stavu a nikoli vyzdvihnutí do stavu. Je to jen konstatování skutečnosti, bez ohledu na to, co si někdo jiný myslí.
Matce Tereze se vyčítá, že lidé v jejich hospicích neměli dostatečnou péči a sama se léčila v luxusních nemocnicích. Dovolím si upozornit, že umírající v jejich hospicích měli péči, kterou si Řád mohl dovolit. Stejně jako je dobré připomenout, že Matka Tereza odmítala léčbu v „luxusní nemocnici“, ale bylo jí to nařízeno a to papežem Janem Pavlem II a placeno z jeho zvláštního fondu a ze sbírek. Výsledkem bylo, že do konce života, který prožila ovšem další pomocí druhým, strávila s kardiostimulátorem. Opravdu hrozný luxus pro někoho, kdo obětoval svůj život stovkám tisíc.
Vlastně je to všechno jedno. Za pár desítek let si nikdo na kritiky Matky Terezy již nikdo nevzpomene, protože celý jejich přínos lidstvu bude jen její kritika. Za to Matka Tereza bude žít pořád a jako natruc těmto kritikům v srdcích těch, kteří nejsou křesťané. Obyčejných Indů.
