Kdy by tato slova neznal z Haškova Švejka. A zatímco Švejk se díval na věci pohledem člověka, který vidí v Turcích historické nepřátelé, tak Palivec se díval na věc jako podnikatel. „Host jako host“.
Podobně, jako Švejk, vidí dnes Turky mnoho obyvatel tohoto státu. Politici se však na věci dívají podobně jako hospodský Palivec. Přesto i ve slovech politiků jde občas vyčíst obavy z Turecka jako budoucí členské země EU. A tyto obavy jsou od nástupu islamistické strany prezidenta Erdogana více než na místě.
Turecko je zcela přirozeně., díky své poloze, jedním z nejbližších obchodních partnerů Evropské unie. Zároveň, díky své velikosti a členství v Severoatlantické alianci je významné i z politického hlediska. A toto ekonomické a částečně i politické propojení Turecka s Evropskou unií, dává v současné imigrační krizi Turecku do rukou silný argument pro ještě užší zapojení Turecka do evropských struktur a možnost ovlivňovat politiku Evropské unie ve svůj prospěch.
Turecko se v poslední době snaží posílit svůj vliv na Blízkém východě, kde kdysi dominovalo a bylo předním islámským státem a sultán byl považován za hlavu sunnitského světa a ochránce Mekky. Současný turecký prezident sní o něčem podobném. Ostatně již dnes je Turecko se Saudskou Arábií lídrem v islámském světě, posílený díky konfliktu v Sýrii, kde nejde o demokracii, ale o to, zda Sýrie bude sekulárním anebo islámským státem.
Současná imigrační krize však dává Turecku šance na posílení vlivu v Evropě, který Turecko ztratilo v září v roce 1683. Turecko této šance využívá a Evropu vydírá. Ať už snahou o příslib brzkého vstupu do EU, tak snahou o zavedení bezvízového styku. Bez splnění těchto podmínek je Turecko schopno poslat všechny uprchlíky na svém území do Řecka a politici jsou si toho vědomi. Jsou si toho vědomi i Řekové a proto celkem chápu jejich nervozitu a snahu o co nejrychlejší dohody a řešení krize. V tuto chvíli je asi každé řešení špatné.
Přesto si myslím, že by se Turecku nemělo ustupovat. I za cenu, že se vybudují ploty a hranice s Tureckem, včetně námořních cest, které budou budou hlídat armády zemí Evropské unie.
Kandidát na amerického prezidenta Donald Trump prohlásil, že by neměl problém se podívat do očí syrským dětem a říci jim, že v Americe nejsou vítány. Zní to krutě, také za to byl odsuzován, ale je to opravdu tak kruté? Málokdo si totiž uvědomuje, že to co řekl Trump, svými činy dělají i evropští politici. Jaký je rozdíl mezi Donaldem Trumpem a evropskými politiky, kteří mají plná ústa humanity a přitom staví ploty na hranicích? Trump řekl přímo, jak věci jsou. Evropští politici dělají to samé, co Trump řekl, ale před veřejností budou mluvit o solidaritě. Takové pokrytecké chování.
Mají strach, že by byli vláčeni médií, kdyby řekli přímo, že uprchlíci zde nejsou vítáni? Nejspíše ano a nevadí jím, že lžou, nejen voličům, ale hlavně sami sobě. Více uprchlíků z islámských zemí, znamená nejen více problému, ale také to, že evropské země se začnou přibližovat chování a mentalitě imigrantů, Ostatně nedávno to ukázalo Německo, kde v Severním Porýní zakázali vepřové maso ve školách. Takové jezinkovské…..“Jen dva prstíčky strčíme“.
Jak to dopadlo víme, jenže Smolíčka zachránil jelen se zlatými parohy. Také máte pocit, že v pohádky jsou strašně pravdivé a je v nich zahrnuta všechna lidská zkušenost předávaná dětem? Snad proto jsou i tradiční pohádky trnem v oku všem lidskoprávním inženýrům. Jenomže právě ty pohádky ukazovaly, že život není pohádka, ale je krutý. A tohle by si měli uvědomit i evropští politici.
