Je těžké toto téma uchopit tak, aby to nevyznělo lacině, propagačně, útočně anebo jako snaha o bagatelizování. V prvé řadě je třeba říci, že křesťanský antisemitismus je skutečností. Nejde však o antisemitismus rasový, ale teologický, náboženský, který má svůj historický počátek. Bohužel, velice často se teologická rovina sporů mezi křesťanstvím a judaismem stala příčinou pogromů.
Všichni jistě znají příběh z evangelia, kde Pilát dává rozhodnout jeruzalémskému lidu mezi Ježíšem a Barabášem. Židé si vybrali Barabáše jako toho, kdo má získat svobodu a Ježíše jako toho, kdo má být ukřižován s pokřikem "jeho krev na naší hlavu". Mnozí toto považují jako počátek antisemitismus, aniž by jím došlo, že to co se dnes nazývá antisemitismus, zde existovalo již několik staletí před Kristem. Stačí si jen vzpomenou na Babylonské zajetí a královnu Ester, která pomohla židům před nadcházejícím pogromem. Pro neznalé, královna Ester byla židovka, provdaná za krále Ahasvera.
Přesto jsou to křesťané, kdo nesou vinu na vzniku antisemitismu, i když lépe by bylo říci, že křesťanský antisemitismus je antijudaismem. Nechci na blogu zabíhat do teologie a teologických sporů. Mnohým by to stejně nic neřeklo, stejně jako jim to nic neřekne ani po přečtení Písma bez znalosti historie.
Skutečnost je však taková, že první pronásledování křesťanů nepovstalo od Římanů, ale od Židů. Jejich první obětí byl Štěpán, diákon Církve, který byl ukamenován, právě proto, že vyznával, že Ježíš Kristus je syn Boží, že je Bůh. Dalším, který byl pronásledován pro svoje vyznání byl bývalý pronásledovatel křesťanů, který došel obrácení na cestě do Damašku. Ano jedná se o Pavla, jehož dopisy tvoří podstatnou část Nového zákona. Za svoji víru v Krista byl několikrát zbičován, jak sám popisuje.
Pokud jste však četli Písmo, tak víte, že jak Štěpán, Petr, Pavel, požadují pro židy odpuštění a Pavel sám dialog.
Zatímco v Kristově době měl judaismus jinou formu, vlastně se ani nedá mluvit o judaismu jak jej známe dnes, tak po synodě v Jabné roku 92 našeho letopoštu se situace mění. Vzniká takzvaný rabínský judaismus, opírající se nejen o Písmo (Tóru) , ale také o Talmud, což je zapsaná tradice mimo písma. V tu dobu dochází i k úplnému rozhodu křesťanů se synagogou.
V době pronásledování křesťanů římskou mocí se, bohužel, židé na tomto velice aktivně podíleli. Příčinou jejich nenávisti bylo hlavně to, že křesťané vyznávali Krista a to, že po zničení Chrámu Církev učila, že ona je Nový Jeruzalém. Tato situace trvala do vlády Konstantina, který pozvedl křesťanství na stejnou úroveň jako byly jiné, Římem uznané kulty.
Křesťanství však od počátku nebylo jednonázorový monolit. Bylo v něm hodně teologických proudů a to hned po ukřižování Krista, jak se můžeme dozvědět z Písma a ze spisů prvních křesťanů. V době nesvobody to nebylo tak znát, problémy se objevily, právě s uznáním křesťanství a krátce po uznání křesťanství propukla ariánská hereze, učící, že Ježíš Kristus byl pouhým člověkem. Tedy pouze prorokem, což odporovalo křesťanské nauce a víře.
Tato hereze získala navrch za císařů Constantiuse II. a Valense. Znovu započalo pronásledování křesťanů, které si v ničem nezadalo s dobou císaře Diokleciána. Biskupové a kněží byli posíláni do vyhnanství, pokud nebyli rovnou zavražděni.Hořely kostely a obydlí významných křesťanů. Nejznámějšími z duchovních jsou svatý Atanáš, který byl poslán do vyhnanství celkem pětkrát a svatý Jan Zlatoústý, známý také jako Chrysostomus. Ano, Jan Zlatoústý, jehož spisy jsou vydávány dnes jako antisemitistické a přitom byli jen reakcí na to, že na pronásledování křesťanů se společně s ariány podíleli i židé.
Další událostí, která židům na pověsti nepřidala, bylo obsazování Iberského poloostrova muslimy, kdy židé působili jako špioni muslimů a nezřídka i jako ti, kteří muslimům otevírali brány měst. I to byl důvod proč o pár století později, při turecké nadvládě ve Středomoří, byli za vlády Isabely Kastilské židé společně s muslimy ze Španělska vypuzeni. Událostí k tomuto se stalo vyplenění italského města Otranto roku 1480 muslimy, kdy byli povražděni všichni muži starší patnácti let.
Dnes se nám to vše může zdát malicherné, ale nikdo z nás nežil v té době. Proto se mnohým tak snadno kritizuje vše co dělo a bohužel dost často ve jménu Krista, jako například pogromy proti židům křesťanskou lůzou během první křížové výpravy, Zde je však nutno říci, že židé dost často přikládali polena pod oheň nenávisti k nim. Ať již oprávněné, či domnělé.
Existuje hodně kněžích, kteří v průběhu staletí nabádali k nenávisti k židům, neexistuje však žádné stanovisko Církve, který by tuto nenávist podporovalo. Naopak. Církev se ve svém učení vždy stavěla proti pronásledování židů, jakožto žijících svědků odsouzení a ukřižování Krista. Církev po staletí vydává prohlášení proti nenávisti k židům a jejich pronásledování. Bohužel, ne vždy se to setkalo s ohlasem.
Člověk se totiž v těžkých chvílích stává primitivem, který hledá nejsnadněji dostupnou příčinu svých problémů, Přišel černý mor - viník židé. Přišel hladomor - viník - židé. Až nakonec přišel Hitler a proto je dnes obtížné jakkoliv kritizovat judaismus i z teologického hlediska, aby v tom někteří neviděli antisemitismus.
Došlo to tak daleko, že Církev vypustila i modlitby za obrácení židů, protože proti tomu protestovaly židovské organizace. Církev se za pronásledování židů omluvila, i když nemusela, nikdy totiž k jejich pronásledování nenabádala, pouze v teologických spisech polemizovala s judaismem.
Pokud jako křesťan budu požadovat omluvu od židovských organizací za pronásledování křesťanů a snahu židů zničit křesťany, bude to také antisemitismus? Určitě nebude, protože se židy se o tomto bavím bez problémů. Antisemitismus to bude pro ty, kdo si na antisemitismu založili svůj byznys.
Židé v článku píši s malým písmenem na začátku, neboť mluvím o náboženské komunitě.
