Připomínáme si neslavné únorové dny a přitom komunisté stále sedí v parlamentu. Sedí na krajích, v městských zastupitelstvech, na obcích. Dvacet sedm roků po skončení komunistické totality.
Je obtížné si představit, že by v německém parlamentu dnes měla výrazné početní zastoupení nástupkyně NSDAP, hlásící se k idejím původní nacistické strany a hlásající, že myšlenky byly dobré, ale jen došlo k deformaci a chybám. A přestože si komunisté s nacisty více než dobře konkurují ve zločinech a zvěrstvech, tak dnes jsou komunisté nejen v národních parlamentech, ale také sedí v Evropském parlamentu....
Jako by neexistovaly, jen v naší zemi tisíce obětí komunistického režimu. Buď přímo popravených na základě vykonstruovaných procesů, umučených Státní bezpečností anebo umučených v komunistických vězeních a koncentračních táborech, z nichž u nás nejznámější se nacházel v Jáchymově. Nehledě na desítky tisíc lidí násilně vystěhovaných ze svých domovů, postihnutých kolektivizací, znárodňováním. Další tisíce byly vyhnání z naší země, dvě generace byly tomuto národu ukradeny ve jménu komunistického experimentu.
Nevím, kde komunisté berou odvahu mluvit o spravedlnosti, když v době jejich vlády to bylo prázdné slovo. Kde berou odvahu mluvit o dnešní životní úrovni, když tuto zem přivedli do ekonomické katastrofy a ochudili milióny lidí. Někteří si myslí, že už uteklo mnoho let a nikdo si nepamatuje, jaká byla životní úroveň v roce 1989 v bývalém Československu a kde bylo například Rakousko. Nikdo si dnes asi již nevzpomene na to, že mentálně a tělesně postižení lidé byli zavíráni do ústavu a bezdomovci do kriminálů za příživnictví. Málokdo dnes připomene, že pro desítky tisíc rodin bylo obtížné vyjet i do socialistické Jugoslávie a kam se maximálně dostaly, bylo NDR, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Polsko od počátku osmdesátých let bylo také nedostupné, stejně jako kolébka socialistické totality SSSR.
Nechci vypisovat všechno, co nám komunistická totalita vzala, o co nás ochudila, ale chci si vzpomenout na všechny ty zavražděné, umučené a vyhnané lidi komunistickým režimem. Neměli bychom dovolit komunistům, aby vzpomínali na únorové události jako na něco co bylo správné. Měli bychom den komunistického puče vyhlásit za den obětí komunistické totality. Za den, kdy českoslovenští komunisté spolu s ruskými bolševiky znásilnili naši krásnou zem.
Tento den by měl být připomínán. Nejen kvůli obětem komunismu, ale hlavně kvůli budoucím generacím.
