Je to už na blozích iDnes tradice, kdy si někdo v článku stěžuje na to, že jiný má vysokou karmu jen proto, že píše o kontroverzních tématech. Naposledy bloger Jiří Bartoň.
Byť beru, že nejspíše svůj článek myslel ironicky, tak jedno malé zamyšlení.
Abych řekl pravdu, nikdy jsem nepochopil proč tento systém karmy na iDnes existuje, protože je zcela jasné, že nejvyšší karmu získají články s kontroverzními tématy. Je to logické, lidé čtou to, co je nejvíce zajímá. Mají oblíbené blogery, kteří píší dle jejich vkusu. Ponejvíce politickém. Tak to prostě je. Bylo tomu od nepaměti, přestože dříve nebývali blogeři, ale například ve starém Řecku letorové , kteří dokázali získat publikum nejen slovy, ale i obsahem slov a také jak ta slova podali.
Může se to někomu nelíbit, ale pravdou zůstane, že jak před tisíci lety, tak i dnes najde více posluchačů řečník, který mluví o společenských tématech, než řečník, který mluví o bosých nožkách svojí milé. Možná to je nespravedlivé, ale navýsost demokratické.
Osobně píši hodně o islámu. Není to pro karmu, čtenost, ale proto, že tohle téma mě zajímá. Nejedná se o chvilkovou náladu, moje články jsou de facto o politice, islámu, socialismu. Od počátku mého blogování na iDnes. Přesto docházím k tomu, že jsem řekl vše co jsem chtěl říci a mnohokrát se ve svých článcích opakuji. Někdy rád. Více než karmou jsem potěšen komentáři. Ano jsem ješitný, a když pochvalu vysloví žena, tak dvakrát.
Islám jsem studoval nejen na teologické fakultě, ale měl jsem možnost žít vedle muslimů a to několik let a islám a jeho nauku studuji dodnes. A najednou vím, že už nemám co říci. Vše bylo řečeno. O čem psát dál? Psát o romantice na mě moc není. Raději romantiku prožívám. Psát o pečení buchet? Nechápu, když si je doma upeču a proč to pak dávat na blog. O zhrzených milenkách to už vůbec ne a stejně tak o zklamání z milenek. To je přeci soukromé.
V diskuzích jsou občas nářky, že ten či onen článek bude mít vysokou karmu či čtenost, zatímco jiný článek umře na nezájmu. Ale tak to prostě je. Vždy tomu bylo. Znám hodně krásných básní ze středověku, které nezná nikdo, protože ač jsou krásné, tak prostě jsou jen vyjádřením autora, které veřejnost nepřijala, případně ignorovala. Lidé se prostě rozhodují jinak, než si autor přeje anebo by si přál. Máme snad svoje výčitky směřovat k publiku?
Ano, když chce nějaký autor vysokou karmu, tak ať píše o kontroverzních tématech, ale ať si uvědomí, že karma je nic. Odměnou jsou stálí čtenáři. Ona totiž nejen panská láska po zajících skáče.
A vůbec nejlepší by bylo zrušení karmy. Bohužel to se asi nestane.
