- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mám rád dnešní den, ne proto, že je svatého Martina (mimochodem Martin z Tourse byl také voják), ale hlavně proto, že to je den, kdy si připomínáme památku lidí, kteří padli v První a Druhé světové válce. Zatímco ta Velká válka, jak byla původně První světová pojmenována, tak Druhá světová válka i přes desetiletí je pořád naší součástí a nejen proto, že dosud žijí její pamětníci.
V každodenním shonu si ani neuvědomujeme, že bez obětí vojáků v Druhé světové válce bychom dnes asi žili v jiném světě a to i přesto, že zatímco na Západ od našich hranic vojáci přinesli svobodu, tak pro nás to znamenalo čtyři desetiletí rudé totality a z počátku i rudého teroru, který smetl vojáky, kteří bojovali na západní frontě. Zatímco vojáci z Východu byli oslavování, tak ti ze Západu jakoby neexistovali. Přitom to byli právě oni, kteří jako první bojovali s nacistickým Německem a nasazovali svůj život, zatímco komunisté vesele podporovali nacistický režim ve formě dodávek surovin a potravin ze Sovětského svazu.
Mám pocit, že se vojákům bojujícím v Bitvě o Británii, bojujícím v Africe po boku Australanů, Britů, Novozélanďanů a dalších národů sdružených pod britskou vlajkou dodnes nedostalo satisfakce, kterou si zaslouží. Je to zvláštně bolestné, když Svaz bojovníků za svobodu vede komunistický donašeč a komunisté jsou rehabilitováni díky našemu prezidentovi a ČSSD. Komunisté, kteří viděli jen SSSR a vojáky ze Západní fronty poslali do koncentračních táborů, vězení a některé popravili či donutili opustit republiku.
Moje vzpomínka však patří i těm vojákům, kteří bojovali na Východní frontě a zvláště těm, které komunisté nechali zlikvidovat, jen proto, že neměli ty správné rudé názory. I ti, co bojovali na Východní frontě, bojovali za naší svobodu a nebylo jejich chybou a vinou, že nakonec místo svobody nám v čele se Svobodou přinesli společně s bratry Sověty nesvobodu a žalář.
Vzpomínám a věřím, že nejsem sám, protože svoboda je to nejcennější co máme a za svobodu bychom měli bojovat i dnes, kdy se objevují různé tendence svobodu omezit ve jménu nějakých „pseudohumanistických“ hodnot, protože za svobodu bojovali kdysi i staří Řekové, kteří si mohli užívat blahobytu v Perské říši, ale byli by nesvobodní. Svoboda a nejistota z ní vyplývající byla pro ně více, než blahobyt v nesvobodě.
Je zarážející, že dodnes existují lidé s nostalgii vzpomínající na komunistickou diktaturu, kde svoboda byla nahrazena levným bůčkem a pivem.
Další články autora |
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha