Včera jsem si přečetl se zájmem článek od blogera Roberta Pocha, kde se rozplývá nad politikou ČSSD, která jde na ruku „neschopným.“ Nejvíce mě dostala závěrečná slova „Je velkou módou kritizovat ČSSD a ani se nedivím, protože někteří z nás se ještě dosud nenaučili vážit si ruky, která pomáhá a dlaně, jež nás povzbuzuje. Mít v úctě ty, kteří chtějí a umí a budou umět lidsky, jako člověk člověku, sloužit občanům tohoto státu.“
Ruka, která pomáhá, ovšem nejdříve musí vyšacovat kapsy těm druhým, takže aby ta ruka mohla být pomocná, tak nejdříve musí být zlodějská a to na základě principu vnucené solidarity, na čemž je založen sociální stát. A tento stát se mě neptá, ale rovnou bere, aniž by měl můj souhlas.
Nevím co je lidského na slibování nesplnitelného, co je lidského na slibech, jež slibují zadlužit několik generací, bez výhledu na splacení dluhu. Tohle nemá s lidskostí nic společného, to je zločin na těch, kteří se ještě nenarodili a přesto jim pan Paroubek a sociální demokracie nabízí do kolébky neskutečný dluh, který z dnešních bezmála 130 tisíc hrozí dalším růstem.
Jsem ochoten uznat, že pan Paroubek patří k těm slušnějším politikům, ale nejsem ochoten uznat, že on a ČSSD budou přínosem pro tento stát. Nebudou. Populistické sliby pana Paroubka mohou zabírat jen u lidí, kteří si nevidí dál než na špičku nosu. Kterým je jedno, že jejich děti budou platit za ruku, která jim teď pomáhá. Kterým je jedno, že někdo tohle vše bude muset zaplatit.
V dnešním ranním článku jsem se opřel do pana Topolánka, který chce být zadobře se všemi, i za cenu zrady na konzervativních voličích. Co však dělá pan Paroubek je mnohem horší, je to zrada na celém národě, zrada, která nás vede řeckou cestou. To není postoj zodpovědného hospodáře, kterému leží na srdci prosperita rodiny (státu). Je to chování člověka, který hraje vabank o směnku, o které ví, že zodpovědnost za její splacení neponese.
A teď k nadpisu článku, který ač je obrazný, tak vyjadřuje jedno. Jen bezcitná a nezodpovědná lůza předá svým dětem vybydlený dům. Jen bezcitná a nezodpovědná chátra předá svým dětem účet za svoji hostinu. Proto mě z toho všeho vyhází jen jedno. Voliči ČSSD jsou sobci, kteří myslí především na sebe, ale osud jejich dětí už je jim lhostejný.
