Poezii naleznete na zadním sedadle
Pan Michael Dennis je básník. Napsal přes tři sta básní, má stovky odběratelů na Twitteru, jeho stránky navštívili lidé ze 61 zemí světa, spolupracoval na zhudebnění svého díla, několikrát se objevil v rozhlase, televize BBC o něm natočila reportáž. Věřím, že tento nemalý výčet objektivních úspěchů opravňuje k tvrzení, že pan Michael Dennis je známý britský básník. Michael Dennis je však především známý londýnský taxikář.
Ostatně až do roku 2006 ho poezie vůbec nezajímala. Pak se ale něco zlomilo a hlavou se mu začaly honit první verše. Hodil je na papír, který pak hodil na zadní sedadlo svého taxíku a čekal na reakce pasažérů. Ty tento nezvyklý počin zaujal a jejich kladné reakce jej povzbudily k dalšímu psaní. A úspěch se dostavil, jak jste si ostatně přečetli o odstavec výše.
A jaký je to vlastně básník? Ryze epický. Píše o skutečných lidech a zážitcích ze svého každodenního londýnského života. Jak sám říká, snaží se na svět dívat očima malého chlapce z pohádky Císařovy nové šaty. Věřím mu, i když popravdě nechápu, proč má ten malý chlapec z pohádky takovou pifku na bankéře.
Netroufám si na jejich překlad, ale několik jeho básní jsem si přečetl a musím přiznat, že od uznávané moderní poezie se výrazně liší. Především tím, že se rýmují. Svým ryze laickým úsudkem bych řekl, že jsou to jednoduché, srozumitelné básničky.
Nejsympatičtější je mi na nich to, že autora evidentně baví je skládat, že si s nimi prostě hraje. Naprosto mne o tom přesvědčila báseň Complete and Utter Banker, kterou sám amatérsky recituje - zpívá, na kameru přímo v taxíku.
---
Když jsem začal psát tento článek o poezii, měl jsem představu, že (moudře) pojednám o tom, jak se vytrácí a nikdo už ji dnes nečte. Přečetl jsem si okolo patnácti článků z britských, amerických i českých zdrojů (zájemcům doporučuji Smrt smrti poezie), abych...
...abych narazil na básníka z taxíku, který se sice nikdy nedostane do žádné učebnice, ale pro některé lidi možná bude větším a skutečnějším básníkem nežli ti, kteří v učebnicích jsou. Třeba pro své pasažéry či pacienty v hospicu, kterým je občas přednáší. Nevím, jaké má Michael ambice, ale mám pocit, že kdybyste mu řekli, že to není žádný Shakespeare, tak by se neurazil. A myslím, že právě tím ukazuje cestu mnohým začínajícím autorům – na nic si nehrát a hrát si, psát pro radost z psaní a nelpět na jeho přijetí publikem. A je lhostejno, zda se jedná o prózu či poezii. Zkrátka si vychutnat samotný proces tvorby, výsledek pak hodit na pomyslné zadní sedadlo a nechat na lidech, aby si sami našli cestu.
Publikum je samozřejmě důležité, ale nemělo by být alfou a omegou toho, proč člověk píše. Je lepší se hned na začátku smířit s tím, že televizní štáby nečekají za dveřmi a poezie je z hlediska většinové populace okrajovým zájmem, stejně jako vážná hudba či pěstování kaktusů.
Útěchou básníkům může být, že na rozdíl od kaktusářů mají jednu velkou motivaci, proč s verši dát si práci – ženy. Ty v mužích zapalují ono pověstné básnické střevo, byť mnohdy slepé. Přiznám se, že i já jsem v minulosti touto apendicitidou trpěl a v horečnatém stavu vyplodil několik stěžejních děl světové poezie. Při psaní tohoto článku jsem se na ně znovu podíval a opětovně se utvrdil, že jinak než v poblouznění poezii psát nemohu. A tento, nikoliv jiný, stav je nezbytný i u té, jíž je báseň určena.
V celé své tvorbě jsem dokázal najít pouze jedinou báseň, kterou se odvažuji dát přečíst i lidem, kteří mé básně nechtějí slyšet (tedy pominu-li své nepominutelné verše „Jsme naladěni předvánočně, u nás, i na severní točně“, jenž byly čteny v rozhlase a na jedné ostravské ZŠ se tak setkaly s fenomenálním úspěchem). Dnes však mohu naprosto upřímně prohlásit, že v poezii nemám ani zbla ambic. Dovolte, abych se svou básní alespoň stylově rozloučil s tímto nepoetickým článkem o poezii. Musím se jít učit. Brzy totiž skládám taxikářské zkoušky.
Vzpomínám, když poprvé spatřily ji moje oči,
to mistrné spojení síly a krásy,
co mysl zamlží až hlava se vám točí,
ten třpyt silnější než slunce zlaté vlasy...
Vzpomínám na setkání naše druhá,
když spatřil jsem ji zblízka,
v tu chvíli věděl jsem,že nalezl jsem druha,
co neopustí mne, když se v dálce blýská...
Se silou snad tisíců zřídel,
srdce mi sebrala ze Škody Plzeň kliková hřídel...
Martin Bobek
FIX od Bohemia Energy – ceny vám garantujeme, dokud se NÁM to vyplatí
Bohemia Energy ukazuje, že garance ceny může být pouze iluzí a vypovídá smlouvy se zafixovanými cenami. Jak je to možné?
Martin Bobek
Centrální výběrová řízení aneb šmejdi za dveřmi
„Dobrý den, kontrola dodavatelů energií. Můžete nám otevřít?“ ozvalo se ze sluchátka domovního zvonku. „Vy kontrolujete zařízení?“ zeptal jsem se spíše pro jistotu, protože i z těch dvou vět bylo jasné, že vítr vane ze Šmejdova.
Martin Bobek
Odložený batoh
Ležel vedle auta. Nedaleko byly popelnice, ale nevypadal, že by ho někdo vyhodil, spíš ho tam zapomněl při vykládání z auta. Nebo ho tam nechal roztržitý školák, co si hrál cestou ze školy na honěnou. Batoh na zemi. A nikde nikdo.
Martin Bobek
Beton místo pole. Nikdo nevznesl námitku...
"Jmenuji se Edík, bydlím v Ostravě-Porubě a nebojím se tu." sděluje pes Edík kolemjdoucím a ujišťuje je, že jeho páníček je ten pravý, komu dát hlas v nadcházejících volbách. Pominu-li svou nedůvtipnost, kdy jsem se prvotně domníval, že se jedná o reklamu veterináře, vzbuzuje ve mně tento billboard především obavy. Obavy z toho, co volení zástupci s městem skutečně provedou až z ulic zmízí všechna ta líbivá hesla jako "Ostrava - náš domov" či "Šťastná volba pro Ostravu". Když se totiž před měsícem hlasovalo, zda se zabetonuje další úrodná půda, nikdo ani nevznesl námitku...
Martin Bobek
Férová snídaně
Také jste někdy přemýšleli nad tím, jaké pocity má komár na nuda pláži? Kde jen začít? Zkusit od každého něco? Abyste podobné pocity zažili, nemusíte nutně začít bzučet ani nikomu pít krev, postačí zajít na férovou snídani. Množství dobrot, které se zde nabízí, ve Vás podobný pocit nerozhodnosti rozhodně vyvolá...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej rodinného domu, 100 m2, Svitávka, ul. Jos. Špidly
Jos. Špidly, Svitávka, okres Blansko
4 100 000 Kč
- Počet článků 24
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2581x