Maturita č. 2

Stojím na chodbě před třídou mezi skupinkami nervózních spolužáků a začínám jejich nervozitu pomalu přebírat i na sebe. Procházím v duchu své znalosti a zase se uklidňuji. Poctivě jsem se učil a jsem připraven. Přichází učitelka. Nevím proč, ale z ničeho nic se mě ptá na Nikolu Šuhaje. Jsem si jistý. Suverénně odpovídám a stručně vyprávím obsah filmu, který zná díky Donutilovým historkám celý národ... "A druhý díl jste také viděl?"

Poněkud zmaten se pokouším odpovědět. "Jaký druhý díl? Vždyť ho přeci zabili." Se zvýšeným obočím a výrazem "na toho si budu muset posvítit" se mě ptá znovu "Vy jste neviděl druhý díl?". Marně se snažím obhájit, že když někdo v prvním díle umře, tak už se druhý zpravidla netočí, že nejsme ve STAR TREKu a pokud si dobře pamatuji, tak Nikola nebylo žádné sci-fi. Učitelka odchází s naštvaně nešťastným výrazem, jak má na maturitu nepřipravené žáky.

Stojím tam zcela zmaten a bez sebevědomí (minimálně co se mých znalostí týče). Druhý díl? Jsem snad v nějakém špatném vesmíru, kde mají dva díly Nikoly Šuhaje? Všichni se hrnou do třídy. Jsem doslova vcucnut davem, protože sám se zaobírám pouze vlastními myšlenkami. "Šuhaj, dva díly... A KDO ho vlastně napsal?!!" V hlavě se mi rozsvěcuje další varovný signál. "Možná, že tu mají dva Nikoly Šuhaje, ale určitě tu mají autora! KDO ho ale napsal?"

Jdu velmi nervózní ke své lavici, která je úplně vpředu. "KDO ho proboha napsal?!" Vyrušuji své diskutující spolužáky v lavicích a ptám se jich. Nikdo neví. "Proboha! Maturita a nikdo neví, KDO napsal Nikolu Šuhaje!" Je mi mírně zvláštní, že ze svých spolužáků znám sotva polovinu. V mé mysli je ale jediné: "KDO napsal Nikolu Šuhaje?!" Učitelka chce něco říct, ale je příliš velký hluk. Je mi jí líto a snažím se jí pomoci. Přeci jen jsem tady nejstarší a měl bych mít autoritu. Bouchám pěstí do stolu. Žádný efekt, všichni se nerušeně baví dál. Začínám na ně v zoufalství křičet, aby se uklidnili. Jediná slova, která však vyslovím, jsou "KDO napsal Nikolu Šuhaje?!!" Pochopitelně to neví...

Učitelka uklidňuje situaci i bez mé pomoci a rozdává papíry. Neudivuje mne, že maturita je písemná a že svou sympatickou učitelku, která je zhruba stejně stará jako já, ve skutečnosti vůbec neznám. V mé mysli je jediné: "KDO napsal Nikolu Šuhaje?!" Vyrušuji píšícího spolužáka. Ve třídě je docela hluk, ale učitelka mu nevěnuje pozornost. "Prosím Tě, nevíš KDO napsal Nikolu Šuhaje?!" Zamýšlí se a odpovídá. "Nebyl to náhodou Vančura?" Přemítám nad odpovědí, ale nějak se mi nepozdává. Nicméně je to první alespoň nějaká odpověď... "Že by to byl opravdu Vančura?" Do třídy vchází spolužačka, o které vím, že ví všechno. Téměř zoufale se k ní vrhám: "Proboha, nevíš KDO napsal Nikolu Šuhaje?!" Krátce se zamýšlí a odpovídá. "Nikola Šuhaj? To není tak jednoduché... Ono to má ve skutečnosti kořeny už v 16. století..." Jdu si raději sednout. Potřebuji to.

"Za pět minut sbírám papíry!" Strohé oznámení mne vytrhuje z úvah. Všichni horečně dopisují. Vždyť já jsem ještě ani nezačal psát! Vždyť já sem vůbec nepatřím! Maturoval jsem před mnoha lety a už mám i diplom! Zcela zmatený jdu k učitelce, abych jí sdělil, že sem nepatřím. Vysvětluji jí situaci. Ptám se, zda-li by nebylo možné uznat známky z mé předchozí maturity (z češtiny mám 1). "Běžte domů". Jsem z této odpovědi zmaten. Ona mě vyhazuje od maturity! Ale vždyť já sem nepatřím, vždyť já jen nevím, kdo napsal Nikolu Šuhaje! Dívám se na ni. Vypadá uvolněně. "Vždyť Vy sem nepatříte. Maturitu už máte dávno za sebou..." Vypadá uvolněně a pobaveně.

Začínám se pomalu vracet do reality. Já už to mám opravdu za sebou. Já tady opravdu nepatřím! Přeci mi neseberou diplom jen kvůli tomu, že nevím, KDO napsal Nikolu Šuhaje! Dívám se znova na učitelku. Vypadá uvolněně, pobaveně a veskrze sympaticky. Jsem již téměř v realitě. Vždyť my jsme vrstevníci! Já mám maturitu za sebou už několik let! Ona není má učitelka a vypadá opravdu dobře. "Slečno nemohl bych Vás pozvat na kávu?" Dává se do smíchu, ale myslím, že půjde. V mysli se mi neodbytně vnucuje jedna otázka. Potřebuji v tom mít okamžitě jasno a tak ještě dříve než mi stačí odpovědět, pokládám jí další otázku. "Nevíte KDO napsal Nikolu Šuhaje?" Začíná mi tykat. "Ty to vážně nevíš? Přeci Vančura. To ví určitě každý v této třídě..."

--------------------------------------------

Jsem zcela v realitě. Jsem doma a po maturitě už mám pár let. Druhý díl Nikoly Šuhaje je reálný asi jako má sympatická učitelka. Jedna věc se z toho podivného snu přesto do mého dnešního světa ale skutečně přenesla: "KDO napsal Nikolu Šuhaje?!" Běžím k internetu. No věřili byste tomu? Ňákej Olbracht!