"Jmenuji se Edík, bydlím v Ostravě-Porubě a nebojím se tu." sděluje pes Edík kolemjdoucím a ujišťuje je, že jeho páníček je ten pravý, komu dát hlas v nadcházejících volbách. Pominu-li svou nedůvtipnost, kdy jsem se prvotně domníval, že se jedná o reklamu veterináře, vzbuzuje ve mně tento billboard především obavy. Obavy z toho, co volení zástupci s městem skutečně provedou až z ulic zmízí všechna ta líbivá hesla jako "Ostrava - náš domov" či "Šťastná volba pro Ostravu". Když se totiž před měsícem hlasovalo, zda se zabetonuje další úrodná půda, nikdo ani nevznesl námitku...
„Vítáme každou investici, která je v souladu s územním plánem a přinese Ostravě nová pracovní místa,“ řekl k plánům na zabetonování pole na hranici Poruby její starosta Lumír Palyza. Já, co by obyvatel Poruby, tu zprávu rozhodně nevítám a vidím v ní jen další zbytečné ničení přírody. Kde je ale pravda? Mám ji já nebo zastupitelstvo, které nutně rozhoduje ve větších souvislostech a někdy zkrátka musí zabetonovat kus pole pro dobro vyššího celku?
Přiznám se, že být někde o Pardubic, dost možná bych i dal panu starostovi za pravdu. Každý přeci ví, že Ostravsko má objektivní problém s nezaměstnaností, který je potřeba řešit. A pokud bych se podíval do mapy, nejspíš bych souhlasil, že tady opravdu o nic nejde. Jen o nějakých dvacet hektarů úplně obyčejného pole, kde nežije žádný vzácný čolek, nevede tam žádná naučná stezka a navíc se v těch místech staví obchvat Poruby. Vlastně je to docela ideální místo pro stavbu hal, lehkého průmyslu nebo co to tam vlastně má vyrůst.
Pohled na pole. V pozadí již existující skladiště a Poruba. Ve vzdálenosti cca 3,5 km vzdušnou čarou se nachází klimkovické lázně. Kvůli jejich klidu se za 1 miliardu vybudoval dálniční tunel...
Jde zastupitelstvo na ruku hamižným developerům (i v tomto případě se jedná o firmu pana Hadamczika)? Nebo tento blog píše další „eko-terorista“, který by nejradši „zabetonoval“ veškerý rozvoj města? Pro vnějšího pozorovatele je objektivně těžké takovou věc posoudit. Osobně si myslím, že problém je často i v tom, že se vnímají jen tyto dvě vyhrocené polohy. Černá a bílá. Chtít chránit pole = být proti nezaměstnaným, chtít postavit průmyslovou zónu = být proti přírodě. A často zcela zbytečně, protože při troše dobré vůle, kdy jde oběma stranám "o věc", lze najít nějaký kompromis.
Abych ale nemluvil jen obecně, dovolím uvést konkrétní příklad - stavbu parkoviště na místě parku před nádražím v Ostravě-Svinově, které chtěla s podporou magistrátu postavit soukromá firma. Občanům a svinovské radnici se tomu naštěstí podařilo zabránit. Parkoviště pak vzniklo o dvacet metrů dále, na betonové ploše, kde to nikomu nevadilo. Podívejte se na následující fotografii, která vše nádherně dokládá.
Podle původního plánu magistrátu mělo parkovíště stát vlevo místo parčíku se stromy.
Protože v Ostravě již přes třicet let žiji, dobře vím, že kauza svinovských garáží není bohužel ojedinělá. Podobných příkladů, kdy bylo zvoleno nejsnadnější řešení na úkor přírody, by se dala najít celá řada:
- tzv. Severní spoj, který má spojit Porubu s centrem Ostravy měl dle původně odsouhlaseného návrhu vést přírodní památkou Turkov. Po protestech občanů zvolilo zastupitelstvo jinou trasu s využitím stávající komunikace (více informací).
- původní plán porubské radnice na plošné vykácení 60 let starých lip na ulici Matěje Kopeckého byl soudně! zrušen těsně před jeho realizací. Následně byl vypracován nový plán a většina stromů byla zachována (více informací).
- plán porubské radnice vzletně nazvaný „estetizace a humanizace zeleně“, který zahrnoval kácení spousty stromů, zastavila Česká inspekce životního prostředí (více informací).
Doslova pohromu pak spatřuji v plánovaném rozšíření vědecko-technického parku (VTP), kdy stavba naruší území Myslivny, která je pro Porubu hlavní rekreační oblastí. A to i přesto, že ve volebním programu současné vládnoucí strany (ČSSD) doslova stojí: „Mimořádnou pozornost věnujeme oblasti Myslivna, která je pro nás všechny symbolem městské relaxace a jako takovou ji budeme chránit.“ To je jistě sympatický závazek, ale nemůžu se neptat, proč se k němu nehlásili i dříve, když s tím něco mohli dělat. A nemluvím jen o rozšíření VTP, ale i třeba kácení stromů v tomto lese.
Mám Porubu opravdu rád a z podobných plánů, které ji ničí, je mi poněkud smutno. Stejně tak jsem i naštvaný, protože jen málokdy věci stojí buď a nebo. Nepochybuji o tom, že Ostrava vědecký park potřebuje, ale jsem přesvědčen, že v katastru města máme dostatek nevyužitých brown-fieldů. Stejně tak věřím, že lze najít kompromis a nebudovat lehký průmysl necelé čtyři kilometry od krásných klimkovických lázní (viz. fotoblog Dvě hodiny lesem, tramvají z Ostravy).
Nemám rád negativisty, kteří na skutcích protivníka nedokáží najít nic pozitivního. Objektivně musím ocenit plány na stavbu třídírny odpadů místo spalovny, těší mne rozvoj Dolních Vítkovic (s výjimkou Fukušimy) a doslova tleskám nad výsadbou několika tisíc nových stromů. Přesto to nemění nic na mé dlouhodobé nedůvěře ve zdejší zastupitelstvo. Jeho výše popsané záměry totiž vždy zastavil až někdo jiný (občané, soud, inspekce) a následně prosazená lepší varianta nevzešla od něj.
Hlavní problém spatřují v tom, že zabetonování polí či rozšíření VTP zhyzdí tvář Poruby na dlouhá desetiletí. Naši potomci tak budou ve stejné situaci jako jsme dnes my třeba se socialistickými Priory v historických centrech měst či přehuštěnými panelákovými sídlišti. Stejně jako my nebudou znát jména těch, kteří se na tom podíleli. Přitom je to s těmi dnešními plány stejné jako třeba s paneláky. Jejich stavba ve své podstatě také jen splňovala oprávněný požadavek lidí na bydlení. Jenže on je v praxi ohromný rozdíl mezi tím bydlet řekněme na sídlišti se čtyřpatrovými domy a spoustou zeleně a nahuštěnými paneláky o dvanácti patrech. Otázka tedy nestojí „zda“, ale „jak“. Jde tedy v podstatě o kvalitu daného řešení.
Ostrava, navzdory své pověsti, není vůbec špatným místem pro život. A může jím být i nadále. Postačilo by, aby starost o její blahobyt ležela jejím správcům na srdci častěji než jednou za čtyři roky. Dá se s tím ale něco dělat? Jak dokazuje příklad Svinova či Turkova, tak ano. Ale plně chápu, že jen málokdo se chce či může občansky angažovat. Ostatně i já sám bych mnohem raději psal o čemkoliv jiném, než o tom, co mi chtějí mí volení zástupci zlikvidovat.
Také věřím, že lze něco udělat i bez občanského angažování – běžte volit. Nebudu Vám radit koho, protože nabídka stran je pestrá a územní rozvoj je jen jedním z kritérií. Ostatně ani já sám stále nevím, komu dám svůj hlas. Jen tipuji, že má volba bude nejspíš protestní a naivní zároveň. Ono je to v Ostravě docela těžké. Když se ale před měsícem hlasovalo, zda se zabetonuje další úrodná půda, nikdo z těch lidí z plakátů, kteří usilují o znovu-zvolení, nevznesl ani námitku...
Martin Horský
P.S. Možná by Vás mohla zaujmout také analýza iDNES posledních čtyř let v Ostravě.
