Angličané jsou hloupí aneb hloupost zevšeobecňování

Pravidelně čtu seriál Češi v cizině, který běží na Lidovkách. Češi, kteří strávili nějakou dobu v cizině, zde odpovídají na několik otázek a sdělují své postřehy. Zatímco některé mi přišly opravdu zajímavé, včerejší díl s titulkem Češka v Anglii: Lidé tu jsou hloupí, ale spokojenější než Češi mne nadzvedl ze židle...

V Británii jsem strávil pracovně čtyři roky. Nejprve na brigádě jako sběrač malin, pak jako kontrolor v drůbežárně, ale zdaleka nejvíce jako programátor v Londýně. O Británii jsem napsal dvě knížky a měl bych tak, technicky vzato, nejspíš být něčím jako ideálním respondentem tohoto seriálu. Přestože je lákavé dostat se na titulku tak velkého deníku, raději jsem se do toho nepustil.

Proč? Jednak už tam Británie několikrát byla a nechtělo se mi znova opakovat, že Britové hledí na naše velikonoční zvyky poněkud nechápavě. Především si ale uvědomuji, jak snadno může člověk sklouznout do zevšeobecňování. Zvlášť na tak malém prostoru. Nechci se teď pouštět do polemiky s oním tvrzením o hlouposti Angličanů. Věřím, že většina čtenářů má na Brity svůj vlastní, sofistikovanější názor a jedno hloupé tvrzení jej nijak nezmění.

Pokud člověk žije v cizině, tak si samozřejmě nějaký názor na tamní obyvatele utvoří. Jedna věc ale je říct ho svým známým někde nad pivem a druhá jít s ním na veřejnost. Za svůj pobyt jsem se setkal s hloupými Angličany, stejně jako s lidmi na úrovni větší, než byla má vlastní. Kolik ale bylo těch, se kterými jsem se alespoň trochu poznal? I když tu hranici nastavím velmi volně, tak mohu hovořit maximálně o desítkách lidí. Jde z toho vůbec něco zevšeobecnit?

V tomto směru jsem navíc dostal krásnou lekci pokory, když jsem jako rádoby novinář pro zdejší čs. portál dělal rozhovor s naším velvyslancem. Na jednom výletě jsme tak nějak kolektivně dospěli k názoru, že o ambasádě se toho moc neví. Když jsem pak před velvyslancem řekl, že většina lidí o ambasádě nic neví, logicky se mne zeptal, kolika lidí jsem se ptal. A byl jsem v koncích, protože Davida, Honzu a Sabinu lze jen těžko brát jako dostatečný vzorek pro vytvoření takového obecného názoru.

Prosím nechápejte teď tuto mou polemiku jako kritiku projektu Češi v cizině. Některé díly, jako např. ten z Iráku, byly zajímavé a některé postřehy mne zaujaly. Doporučil bych jen se vyhnout zevšeobecňujícím otázkám a zaměřit se na osobní postřehy účastníků. A pokud jsou jejich odpovědi zevšeobecňující a respondenti by z nich mohli vyjít špatně, tak bych je, být redaktorem, raději na to upozornil. Minimálně bych to nerozmazával a nedával bych to do titulku jako v tomto případě.

I když to přitáhne pozornost a více lidí si na tak provokativní článek klikne, považuji to za laciné a krátkozraké. Přestože lze alibisticky tvrdit, že se jedná o názor účastníka, myslím, že podobný titulek na hlavní straně posouvá seriózní deník na úroveň bulváru. Navíc, nemůže to odradit potenciální respondenty, kteří se neozvou v obavě, co z nich „ti novináři“ udělají?

Abych ale jen nekritizoval, rozhodl jsem se pár otázek z toho cyklu odpovědět sám.

V čem se podle vás nejvíce liší život v Anglii od toho v České republice?

V ničem. Pondělí ráno je všude stejné...

Co mne ale překvapilo, je větší otevřenost, vstřícnost a ochota pomoci mně - cizinci, se kterou jsem se opakovaně setkával. Nikdy jsem se vůči sobě nesetkal ani s náznakem nějakého rasismu či dívání se skrz prsty proto, že jsem z nějakého divokého východu.

Např. když jsem pracoval na farmě ve Skotsku, chodili jsme do městečka na nákupy. Zpátky na farmu to ale bylo několik kilometrů a nikomu se nechtělo platit za autobus nebo jít pěšky. Silnice tak bývala lemována stopujícími sběrači s hromadou Tesco igelitek v ruce. Každý řidič věděl, že se jedná o nekvalifikovanou pracovní sílu odněkud z východu, přesto jsem ani jednou nemusel jít s nákupem pěšky.

Radnice v Blairgowrie navíc udělala pro sběrače kulturní večer s pohoštěním zdarma. Přestože jsem to nijak nezjišťoval, jsem lehce skeptický, že by např. Ukrajinci v Česku měli podobný „servis“.

Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?

Už jsem se vrátil. Žil jsem i necelý rok v Austrálii a přestože je to krásná země, tak jsem zjistil, že můj osobní pocit spokojenosti závisí více na lidech, než na místě.

Let strávených v cizině ale v žádném případě nelituji, protože mi to dalo hodně cenných zkušeností.

S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?

Obvykle jsem byl za skeptika v moři optimistů. Nicméně to se mi stává i v Česku…

Hezký postřeh měl můj kolega – Kanaďan, který shodou okolností jednu dobu chodil i s Češkou. Jednou si mi stěžoval na nějakou neudělanou práci, kterou jsem ale neměl na starosti a nemohl s tím ani nic dělat. Odvětil jsem mu, že „Pláče správně, ale na nesprávném hrobě.“ Pobavilo ho to. Když jsem se ho ptal, zda je nějaké takové úsloví i v angličtině, odvětil, že žádné podobné nezná, ale že mu to zní typicky česky…

Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?

Přímo politiku jsem příliš nesledoval, ale (nejen) z médií jsem vnímal mnohem větší politickou korektnost, zvlášť ve vztahu k multikulturalismu. Měl jsem tak při rozhovorech s lidmi větší autocenzuru nežli Česku.

Dovolím jeden výmluvný postřeh - když v Británii dostanete nějakou reklamní brožuru, obvykle z ní na vás budou usmívat lidé ze všech koutů světa. Být multi-kulti je prostě „in“. Součástí jedné reklamní kampaně proti násilí páchanému na zaměstnancích londýnského dopravního podniku byly i plakáty s fotografiemi zmlácených zaměstnanců. I když v něm pracují lidé ze všech koutů světa, osoby na plakátech byli výhradně běloši - muži i ženy. Nedovedu si představit to pozdvižení, kdyby tam dali černocha či muslima.

Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?

Úplně obyčejný smažený sýr. Paradoxně jsem ale vůbec nejlepší sýr jedl v Londýně. V české hospodě ho tam dělají ze středního cheddaru, který je chuťově jinde nežli ten z eidamu, o tukové náhražce nemluvě.

V rámci zachování přátelských vztahů jsem raději nevařil. Zvláště poté, co mi Poláci odhalili tajemství britské nízkonákladové kuchyně v podobě brambor v plechovce.

Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?

Nejčastěji asi Praha. V jednom britském kolegovi pak zanechala hluboký dojem „veverka“, což bych drink, který mu připravili v jednom pražském baru.

Když tak nad tím přemýšlím, neměl bych upravit ten titulek? Třeba na "Britové létají do Prahy za českými veverkami"?