Včera jsem zveřejnil pokračování příběhu o pracovním úrazu na jedné velké stavbě. V rámci diskuse přišlo několik vtipných námětů na podobné téma. Tak jsem si vzpomněl na jednu historku, kterou jsem zažil v Anglii.
Nejprve ty náměty z diskuse:
Postřeh k příběhu o pracovním úrazu na jedné velké stavbě
Celá firma i konkrétní stavbyvedoucí a mistr mohou mít problém, že nezabezpečili staveniště před vstupem nepovolané osoby. Jak jsme za socialismu vždy měli legraci z cedulí: "Nezaměstnaným vstup zakázán".
Školení bezpečnosti práce
Co uděláte, když váš spolupracovník spadne se střechy? Vyděláme mu ruky z kapes, aby to vypadalo jako pracovní úraz.
Obdobná rada: Spadne-li člověk do stavební jámy a zabije se, tak první co je třeba udělat, je hodit za ním bezpečnostní přilbu.
Záznam o úrazu
Kolonka: Opatření, která přijal vedoucí k úrazu: Zemřel ... .
Opatření po požáru ve výrobní hale
Zavést cvičné požární poplachy. Reakce: U nás hoří tak často, že nemusíme nic nacvičovat.
Rozšíření námětu z příběhu o pracovním úrazu na stavbě:
Kolik firem podvádí, aby se nemusel pracovní úraz ohlásit nejen na IBP, ale třeba do zahraniční centrály. Pikantní je to v amerických firmách, kde platí pokrytecké „Safety first“, čili bezpečnost práce na prvním místě. Na všech pobočkách po celém světě se vyhlásí cíl „Zero accident“, čili žádné pracovní úrazy. Podpoří se to soutěží o nejlepší pobočku, nejlépe se sledováním počtu hodin bez úrazu. Rekordní počet hodin pan naskakuje na displeji v recepci. Nastane mazec, kterému se říká vynášení mrtvol přes vrátnici. Když se stane jakýkoli úraz, nehlásí se. Vymyslí se klička, jak na to. Zaměstnanec například dostane placené volno a nenechá si u doktora vystavit neschopenku. Pokud možno dělá nějakou náhradní práci, podle rozsahu poranění. Hlídají si to všichni, nejen vedení firmy. Každý chce dostat odměnu, která je za dodržení cíle vypsána.
A na závěr ta historka z Anglie
Byli jsme s kolegou na služební cestě a přespávali v jednom menším hotelu u Birminghamu. Ráno před snídaní jsem se právě holil, když začal houkat bezpečnostní signál. Nepříjemný zvuk, dralo to uši. Říkám si, to určitě bude nějaký planý poplach. V klidu jsem se doholil, převlékl a zvolna po šipkách došel na parkoviště, kde na vyznačeném shromaždišti byla spousta lidí. Většina měla na sobě jen pyžamo, ženy v županech, chlapi ve slipech. Někteří byli bosí, jeden chlápek měl na sobě jen jednu ponožku. To byl úprk! Kolega přišel za chvíli v obleku s kravatou a nadával, jestli budou takhle zdržovat, tak nestihneme snídani. Říkal mi, jak to začalo houkat, že chtěl ten alarm vypnout, ale nepřišel na to, jak ho odpojit. Po chvíli přišel nějaký zaměstnanec hotelu a vysvětlil všem, že nehoří, alarm zaznamenal pouze nějaký dým na chodbě. (Možná si někdo zapálil cigaretu nebo tak nějak).
Tak jsme spokojeně odešli na tu snídani a říkali si, jak jsme byli prozíraví.
PS: Podobná situace mnohokrát nastala ve fabrice, kde pracuji. Většinou se jedná o poruchu elektronického systému. Lidé ve výrobě pracují dál, protože jim někdo neřekl, že dnes je naplánováno požární cvičení. A v kanceláři se dál vesele buší do kompjůtrů a nikoho ani nenapadne zvednout od nich oči, natož zadek se židle. Vždycky říkám, to bude mrtvých, až to opravdu začne hořet!
