Záchodová kultura podle Cimrmana

Úloha Járy Cimrmana v oblasti firemní kultury je uličkou lidského poznání, která není dosud slepá. Nadějné je zjištění, že mistr definoval alespoň tzv. Záchodovou kulturu, která k obecné teorii firemní kultury bezpochyby patří.

FIREMNÍ KULTURA

Začněme pro jistotu krátkým poučením laiků. Firemní (či podniková) kultura je soustava hodnot, norem, přesvědčení a postojů, může být i nevyslovená, určitě ji rozeznáte podle chování lidí zaměstnaných ve firmě. Zejména větší podniky chtějí mít svoji kulturu definovanou i navenek a chlubí se pak s její originalitou na webu, propagačních materiálech či dokonce na jídelním lístku.

ZÁCHODOVÁ KULTURA

Existuje však jedno hledisko posouzení firemní kultury, neprávem opomíjené zejména v podnikatelské sféře, vypovídající o firemní kultuře mamutích koncernů, stejně jako těch nejnuznějších živnostenských provozoven. Ano, řeč je o slavné teorii ještě slavnějšího zakladatele moderní školy řízení managementu Járy Cimrmana, nazvané Záchodová kultura (ve světě známa pod pojmem Toilet culture).

Jára Cimrman v létě 1897 pracoval na JIČO pro Sdružení pivovarů severočeského kraje, které chtělo najít jednoduché hledisko hodnocení úrovně pohostinství v regionu. Cimrman váhal, zda zvolit tradiční kritéria, jakou je úroveň obsluhy, kvalita piva, chutnost a rozmanitost stravy a čistota zařízení. To by však vyžadovalo příliš komplexní projekt, na který mistr neměl čas. V půlce září totiž začínal v Chicagu výroční kongres Illinoiských entomologů „Beatle of the century“, na kterém měl přednést klíčový referát o Mandelince bramborové. Je zajímavé, že později název kongresu (ve kterém se vyskytl drobný překlep) inspiroval Johna Lennona k použití přesmyčky Beatle / Beetle v názvu legendární beatové skupiny.

Cimrman tedy musel najít rychlejší hodnotící metodu a nebyl by největším géniem nejen své doby, kdyby na to nepřišel. Vzpomněl si totiž na průpovídku přítele Adalberta Kolínského, který trpěl prostatou a musel v jakémkoli hostinci použít záchodu, i když si dal jen stopičku oblíbené kontušovky. „Podle hajzlu poznáš pajzl, příteli“ vysvětloval Kolínský Cimrmanovi, proč mnohdy se svojí potřebou neběží na toaletu, ale hlavním vchodem na náves k nejbližšímu stromu.

Cimrman vyrazil do terénu s cílem otestovat 20 % hostinských zařízení, která v té době vytvářela 80% obratu. Použil tedy tzv. Paretův princip, který oficiálně vynalezl italský ekonom a sociolog Vilfredo Pareto. Ten si v 1906 si všiml, že v Itálii vlastní 80 % majetku 20 % populace. Škoda, že Cimrman neměl dost času dotáhnout svůj nápad do konce. Ve statistice se mohl jednou provždy používat Cimrmanův princip.

KRITERIA HODNOCENÍ ZÁCHODOVÉ KULTURY

Na počátku průzkumu používal Cimrman tato základní kritéria:

• Umístění záchodku (na dvorku, na chodbě, za výčepem apod.)
• Velikost záchodku, umístění žlábků (popřípadě mušlí) a toaletních mís.
• Čistota dílčí i celková
• Označení (jako takové, či dle pohlaví)

Během akce Cimrman pochopil, že zásadním kritériem je, zda vůbec záchod v hostinci je, či není. To znamená, že hosté nemusí používat krizové řešení, jako prostatik Kolínský. Jako pomocné kritérium doplnil Cimrman zjišťování, zda se záchodky zamykají, nebo ne. Tento nadčasový aspekt brzy přerostl i do podnikové sféry a ještě v současnosti je možno při návštěvách v některých firem narážet na nutnost vyzvednout si v případě potřeby klíče od toalety v recepci.

Zajímavou kapitolou bylo označení záchodku. Pokud vůbec bylo co rozlišovat, už se jednalo o plusové body. Dřevěná kadibudka u stodoly určitě žádné označení nepotřebovala. Pro negramotné spotřebitele navrhl Cimrman piktogram panáčka a panenky, protože rozlišení muži / ženy se nedalo rozpoznat ani podle počtu písmenek.

ZÁVĚR

Jak to tak chodí, Cimrmanova práce přišla nakonec nazmar. Opakovala se totiž historie, spojená se známou aférou s prokazatelností doručení operety Proso do vídeňské soutěže. V tomto případě však Cimrmanova hamižnost překročila únosnou mez. Se zásilkou na ředitelství Sdružení severočeských pivovarů poslal do Loun cvičeného poštovního holuba Emila. Toho však po cestě nad soutokem Labe a Vltavy napadl krahujec a Emil musel upustit psaní do proudu řeky, aby si odlehčil v letu a pokusil se dravci uletět.

Naštěstí po návratu z Chicaga koncem roku 1897 potkal svého přítele Kolínského a ten mu při sklence kontušovky (v přestávkách mezi jednotlivými úprky na záchod) vysvětlil, že jeho studie je ztracena. Cimrman se tedy na novoročním setkání lounských podnikatelů alespoň ústně podělil s ředitelem Sdružení panem Jaroslavem Kubátem o své postřehy. Moc jich však nebylo, víme všichni, jak slabý byl Cimrmanův paměťový kvocient.

DODATEK (JIČO)

Nejspíš vám vrtá hlavou, co to je JIČO, na které Cimrman v létě 1897 pracoval. Jedná se o tzv. „Járovo Identifikační Číslo Osoby“. To bylo později zkráceno na IČO, protože zkostnatělý byrokratický aparát zahnívající monarchie nepokládal za nutné uvádět ze zkratkách jméno osoby, která v tomto případě zavedení identifikace právnických osob navrhla. Podobně dopadl i JIRS (Járovy interní registry správy). Je typické, že některé mistrovy zkratky zůstaly zachovány, byť s jiným obsahem. Čítankovým příkladem je JZD (Járovo zemědělské družstvo), které se později stalo nástrojem kolektivizace zemědělství.

NÁZORNÉ POMŮCKY