Řízení jakosti podle Cimrmana (CQM)

Málokdo ví, že TQM, čili Total Quality Management, supermoderní teorie řízení jakosti, kterou v padesátých letech minulého století pro Japonsko objevili američtí kvalitáři, má své základy již na sklonku minulého století.

Stopa vede, jako v mnoha podobných případech, do Liptákova, přesněji do sousední vesnice, Albrechtic v Jizerských horách.

Když při požáru restaurace Frankfurt v létě 1992 přihlížel dav čumilů (pozn. autora - Byl jsem též přítomen, hořelo to krásně) katastrofě, málokdo tušil, co vše tato chvíle znamená.

Kromě světového rekordu ve shromáždění hasičů na místo zásahu, který činil 0,01 vteřiny. Kompletní jednotka totiž seděla uvnitř v hospodě - mimochodem, k zápisu do Guinessovy knihy rekordů nedošlo jenom proto, že o to dosud nikdo nepožádal. Po té, co se živel uklidnil, bylo možno nalézt ve spáleništi mimo jiné i ohořelou plechovou krabici a v ní tajnou korespondenci švagrové majitele hostince z přelomu 19. a 20. století, Anežky Vágnerové.

Tato pozdější profesorka chemie a fyziky na gymnáziu v Počeradech proslula v okolí jako fanatická zastánkyně uspokojování potřeb zákazníka.

To bylo také příčinou, proč se její švagr roku 1900, pár měsíců po bouřlivé oslavě začátku nového století, kterého se na Frankfurtu zúčastnili mimo jiné i baron Liebig, Helmut Swarovski a Kurt Riedl, významní čeští podnikatelé zdejšího regionu, ocitl na pokraji bankrotu.

Anežka ho totiž nutila, v duchu svojí životní filosofie, aby každému štamgastovi poskytl přesně tu značku piva, kterou má nejraději. Udržet na skladě, v nepříliš dobře vychlazeném sklepě, který byl na jižní straně přízemí, 87 různých druhů piva a navíc při každé druhé objednávce přerážet pípu na nový sud, to bylo skutečně nad síly i takového hostinského, jako byl Robert Groha. Ano, ten Groha, který v roce 1889 obdržel prestižní cenu žateckých chmelařů "Půllitr roku".

Groha se v zoufalství obrátil o radu na svého přítele Járu Cimrmana, který v té době, zatím pouze v sezóně, přebýval na hájovně v Lesovně pod Mariánskou Horou u svého přítele Schmoranze.

Cimrman si vzal Grohovu švagrovou na starost a po pětidenním úsilí obrátil Anežčiny potřeby uspokojovat zákazníka naprosto jiným směrem, takže na Frankfurtu se čepovala zase jenom Josefodolská desítka a pouze o žních narážel Groha i Jiřetínskou jedenáctku.

Když odešla Anežka na studovat na učitelský institut do Vídně zmíněný, byl již Cimrman občanem Liptákova a tak paradoxně proudila korespondence z habsburské metropole do Jizerských hor a zpět 10 let bez přestávky, i když si oba fanatici kvality vyměnili svoje působiště.

Z následků takového přátelství byl již jen krůček k tomu, co bylo objeveno v krabici s korespondencí Anežky Vágnerové: Slavná teorie CQM, neboli Cimrman Quality Management (Řízení jakosti podle Cimrmana), někdy též zkomoleně překládáno jako "Celkový" Quality management (Celkový = Totální a odtud zpětně v nedokonalém japonském překladu onen "Total" Quality Management).

Je neuvěřitelné, že mistr již zhruba osmdesát let dopředu předpokládal vznik norem ISO 9000, ale též VDA 6.1. a QS 9000 (norem běžných pro výrobce aut a jejich subdodavatele). Když vezmete v úvahu, že tehdy byl automobilový průmysl doslova v plenkách a koňské povozy i na silnicích první třídy jasně dominovaly, není, co by se k Cimrmanově předvídavosti dalo jako obvykle dodat.

Jako ve všem, co mistr dělal, chtěl i zde dosáhnout absolutní dokonalosti a proto jeho cesta k CQM nebyla lehká. Bylo zřejmé, že CQM je logickým vývojovým stupněm na bázi norem ISO. Později byl pro tento jev používán výraz „smyčka jakosti“. Poznání, ke kterému Cimrman dospěl po desetiletém usilovném výzkumu, bylo šokující i pro tak otrlého vědce, jakým on byl. Zjistil totiž, že vyústěním celé teorie je tzv. "loopdown",čili sešup po smyčce jakosti dolů zpět k normě ISO.

"Je-li něco tak dokonalého, že již nic nemůže být dokonalejší, jsme-li na absolutním vrcholu a nemáme už co zdokonalovat, zbývá nám buď se oběsit - (odtud název "oprátka jakosti", nikoli tedy smyčka, pozn. aut.) nebo vše zlikvidovat a začít znovu", píše Cimrman Anežce v dopise z 12.1. 1911, který je také poslední v jejich bohaté korespondenci.

Který z uvedených přístupů Cimrman zvolil, už se nejspíš nikdo nedozví. Možná však, že nositelům odkazu velkého mistra, kteří se již třicet let marně snaží rozšifrovat poslední část jeho přepestrého života, může být tato teorie vodítkem tam, kde se uzavírá vše, co je o něm dosud známo: S výstřely 1. světové války mizí jeho stopa v nenávratnu.... .

A tak tedy kvalitářům nezbývá nic jiného, než doufat, že si při cestě k CQM nebudou muset hodit mašli ještě dříve, než dospějí ke kýženému "loopdownu".