Ajajaj aneb máte rádi Lauru?

Aktuálním sportovním tématem je biatlon. Nedávno byl na okraji zájmu a dnes je to samá Gabča, Ondra, Verča,... Super, i já jsem jeden z těch nadšenců, kteří si ladí pracovní kalendář tak, aby mi neunikl jediný výstřel.

Je pravdou, že biatlon sleduji delší dobu, je to atraktivní podívaná, i když třeba naši nejsou na špici. Ale teď máme nádhernou příležitost nervovat se (kurňa, dvě vteřiny náskok, jeď, jeď), držet palce (ještě jeden terč a je to v suchu), nadávat (zlej Ukrajinec), spekulovat (to není možný, vona snad žere nějaký bobule), jásat (je to tam!), litovat (ajajaj), prostě fandit.

Atmosféra mistrovství světa strhla i moji rodinu. Na Gabču se ráda mrkne i manželka, která jinak nerozezná Spartu od Slavie. Starší dcera kouká na telku s námi a fandí s ní i tříměsíční vnouček Honzík. Drží pěstičky a občas si je radostí strčí do pusinky místo dudlíku. Při koníčkování se převalil na bok přesně ve chvíli, kdy Verča minula první terč.

Zvláštní kapitolou je mladší dcera. S tou vedeme odborné diskuse o formě nejen našich borců, prohlížíme statistiky na Datacentru IBU, polemizujeme s výroky komentátorů. Nebudu jmenovat ani kritizovat, to by bylo téma na jiný článek. Od nich však pramení jeden důležitý výraz: Ajajaj.

Verča střílí, komentátor komentuje, což by v tuhle chvíli neměl.

První rána, super …

Druhá, výborně ….

Třetí … ajajaj, to je škoda …

Musím být objektivní, poslední dobou už komentátoři při střelbě raději mlčí, ale my s Týnou ajajaj používáme dále, nejen, když si ulevujeme nad netrefeným terčem.

Začíná přenos, ležím na kavalci (klíčový předpoklad úspěchu celého týmu v jakémkoli sportovním klání). Dcera se učí ve svém pokoji.

Týno, ajajaj! Už letím, za chvilku …

Svoje oblíbence, a logicky i neoblíbence, máme i mezi ostatními závodníky. Když už ne naši, tak aspoň ať vyhraje Kajsa, Dora, Ole ....hodně se používají křestní jména v biatlonu, všimli jste si ? Martén to je občas nuda, Darja letos chybí. Zvláštní kapitola je Laura. Tu nemáme rádi. Je moc dobrá a bere nám medaile a body do svěťáku. Jako včera, vytrvalostní závod. Nervoval jsem se (aby Gábině zas nefouklo), držel jsem palce (Lucko, ať tě ta střelba zase nepoloží), spekuloval jsem (sakra, jedna chyba, Verčo, mohla bejt placka). Nadával jsem. Na Lauru. Už podruhý máme kvůli ní brambory.

Týna byla v Praze ve škole, ihned po ukončení přenosu jsem nahodil Facebook.

Koukala jsi na to? Zase brambory ... a Laura  -:(

Byla jsem ve škole, tak jsem sledovala jen Datacenter a jsem pěkně naprdnutá, ty umístění jsou super, ale já jim to tak přála, blbá Laura, co zajede vždycky skvěle poslední kolo a ještě horší je, že jí je 22, takže tu bude ještě tak milion let …

No a vždycky se probere nějaká zezadu - Tyril a teď Bescondová, mohly bej 2 placky… a Gábina už má jen, teď nevím - 86 bodů? Aby aspoň globus udržela….

No, je to blbý, Dorin Habert vyladila formu, jako loni, akorát Gábi nesmí polevit, ale když nebude nemocná, tak třeba to zvládne, ještě 4 závody no

Ano, je to sport a o vítězi rozhodují především schopnosti každého závodníka. Tedy, měly by. V krasobruslení, skocích na lyžích, slope stylu a vůbec sportech, které ovlivňuje lidský faktor (bohužel mnohdy nejen rozhodčí) je to trochu horší. I při biatlonu je zde často faktor počasí, máza, neurvalý soupeř apod. Naštěstí však v drtivé většině případů vyhraje ten, kdo je nejlepší. OK, tak jsem si to sám sobě tak nějak vysvětlil, ale stejně, sice je to takový milý děvče, ale nevím, jestli mám rád Lauru.