Zdravotnictví potřebuje odvahu a mravenčí práci

Zdravotnictví chybí tři věci: 1. odvaha udělat nepopulární rozhodnutí; 2. mít moc a získat širokou podporu, což je nutné pro překonání přirozeného odporu; 3. zajistit udržitelnost reforem přes konec volebního období.

V jedné poličce mám archivní hromádku reformních návrhů, koncepcí a analýz stavu zdravotnictví za posledních 30 let. Některé už asi něco říkají jen pamětníkům a expertům, jako například návrh SKUPR (1990), koncepce ministra Rubáše (1993) či Stráského (1996), reforma podle Miroslava Macka (1997) či podle Lékařského odborového klubu (1996). K těm méně starším, které jsou už z tohoto tisíciletí, patří například materiály ministryně Emmerové a reforma ministra Julínka. Měli jsme také Kulatý stůl ke zdravotnictví. Vzpomínáte? Poslední roky už tolik materiálů nebylo a za covidu pochopitelně vůbec nic. Popravdě, současné volební programy jsou v oblasti zdravotnictví dost opatrné.

Bylo toho sepsáno hodně. Proto je něco pravda na názoru, že stačí vhodně utřídit, svázat a je to hotové. Možná nám tedy ve zdravotnictví chybí něco jiného než koncepce. Já to vidím na tři následující věci.

Zaprvé, chybí odvaha udělat nepopulární politické rozhodnutí. A ve zdravotnictví to bude hodně bolet a toho se politické strany bojí. Každá ušetřená koruna byl totiž něčí příjem a ten se proto bude bránit. Také se objeví populista s tvrzením, že ohrožujete zdraví a životy obyvatel. Hrdinou je tedy ministr Tomáš Julínek, který s poplatkem 30 Kč vykročil k volební katastrofě ODS v krajích.

Zadruhé, moc a široká podpora nutná pro překonání přirozeného odporu. Zdravotnictví je konzervativní sektor a bez podpory značné části zdravotníků se to nepodaří. Politickou podporu potřebujte také. A to všechno je na delší mravenčí práci ve stylu Angely Merkelové. Je zde mnoho zájmů a není možné bojovat se všemi.

Zatřetí, reforma musí přežít i příští vládu. Určitý kompromis s opozicí je nutný. Lidé musí zažít pozitivní změnu na vlastní kůži, a to v co nejkratším čase. Odborná veřejnost musí na reformě a jejím hodnocení participovat, je třeba mít soubor ukazatelů o úspěšnosti či neúspěšnosti opatření. Pak se šance na přežití zvyšuje.

Přeji příštímu ministru zdravotnictví hodně zdaru. Sepsat dobrý zdravotnický program nestačí, tím to teprve začíná.