Covidový deník (díl 1.): veřejné zdraví a hygienická služba

Dnes je každý epidemiolog. Každý den dostáváme z tisku a televize odborné školení. Jak to bylo před rokem? Mohlo být něco jinak? Po roce můžeme s určitým odstupem hodnotit, zda byla hygienická služba připravená na covid.

Po roce 1989 se ochrana veřejného zdraví dostala na okraj zájmu. Priority té doby byly prostě jiné. Snad také proto, že výsledky opatření v této oblasti nejsou, na rozdíl od individuální intervence, ihned měřitelné. A tak při rozdělování financí mají přednost ti, co provádějí náročné operace, zachraňují životy a předepisují léky.

Veřejné zdraví u nás málo lidí studuje, málo lidí v této oblasti pracuje, lékařů v oboru ubývá. Hygienická služba jako hlavní nositel ochrany veřejného zdraví je na tom finančně a personálně bídně. Na tomto stavu se podepsali všichni ministři zdravotnictví. Rozpočet Státního zdravotního ústavu a hygienické služby postupně klesl o 40 %. Počet zaměstnanců poklesl za poslední dekádu téměř o polovinu. Určitá snaha o obrat v oblasti veřejného zdraví ze strany ministra Leoše Hegera (2010-2013) a tehdejšího hlavního hygienika Vladimíra Valenty bohužel přišla v době ekonomické krize a situace se tak příliš nezlepšila. Do tohoto období ovšem spadá také metanolová aféra, která přeci jen ukázala, že zdraví nespočívá jen v návštěvě lékařských ordinací. V každém případě šla hygienická služba do boje s covidem značně oslabena (polovina personálu, dvě třetiny financí).

Asi tajemství pro mnohé, ale na ministerstvu zdravotnictví existuje pandemický plán ČR (i když je třeba méně vhodný pro covid), který měl být podle hygieniků aktivován již v prosinci 2019. Nestalo se tak, hlavní hygienička Eva Gottvaldová žádné jednání nesvolala. Možná by na lyže do Itálie už nikdo nejel. Tímto promeškáním zřejmě vznikla velká ekonomická škoda, protože zpoždění v opatřeních vedlo k prvnímu lockdownu. Nepomohlo ani varování poslance doc. Bohuslava Svobody.

Gottvaldová byla hlavní hygieničkou pro dobu „míru“, ale ne pro světovou válku, která s covidem začala. Mnozí však pochybovali o schopnostech hlavní hygieničky již před covidem. Několik týdnů před prvním případem covidu v ČR byl navržen pozměňovací návrh k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Návrh požadoval, aby hlavní hygienik musel mít lékařské vzdělání. Zřejmý politický tah k odstranění hlavní hygieničky Gottvaldové, která lékařské vzdělání neměla a část zdravotnické veřejnosti jí vyčítalo chybějící vzdělání a manažerské dovednosti.

To, že boj proti pandemii řídil prof. Roman Prymula byla jen shoda náhod, protože je odborníkem na dané téma. Jako náměstek ministra neměl takovou odpovědnost, místopředsedou pandemické komise je totiž hlavní hygienik. Roman Prymula měl ovšem v březnu 2020 na ministerstvu zdravotnictví údajně skončit z důvodu chybějící bezpečnostní prověrky. Kdyby tedy koronavir udeřil o dva měsíce později, tak není vůbec jasné, kdo by pandemická opatření na ministerstvu řídil.

I když je české zdravotnictví vybaveno moderní zdravotnickou technikou, i když máme dostupné moderní léky, i když čeští lékaři dosahují špičkových mezinárodních výsledků, přesto zdravotní stav obyvatelstva stále zaostává za úrovní obvyklou v západních zemích. To ukazuje na to, že rezervy v dalším zlepšování zdravotního stavu populace spočívají právě ve veřejném zdraví. Bohužel, právě tato oblast byla a je v ČR významně podceňována. Covid jen odhalil tyto slabiny a ukázal, že se něco musí stát.

Hygienická služba musí fungovat jinak a ochranu veřejného zdraví je nutno vzít vážně. Je třeba analyzovat předpandemické a pandemické období, abychom se poučili z chyb, které jsme udělali. Bojím se, abychom na to po vítězství nad covidem rychle nezapomněli. Něco zcela nově vybudovat, hygienickou službu odborně a finančně posílit, je totiž úkol na několik let. A nová pandemie může být brzy zase za dveřmi (nechci strašit).