Byly vyneseny rozsudky v případu skupiny lidí, kolem bývalého zasloužilého politického turisty, doktora Davida Ratha. Jestli jsou spravedlivé, jestli opravdu vše proběhlo tak, jak se justice snažila přesvědčit veřejnost, to se prostý plebs asi nedozví. Každopádně tresty padly, na řadě je odvolání a kolotoč tedy pokračuje dále. A pochopitelně se čeká na hlavní bod této telenovely, závěrečnou fázi, ohodnocení Davida Ratha.
Co mne na celém případu zaujalo nejvíce, byl přístup žalobce, Petra Jiráta. Ten totiž působil jako všechno možné, ale rozhodně nikoliv jako nezávislý bojovník za právo a pořádek. A jak se případ blížil ke konci, začínalo být jasné, že pan Jirát sleduje jakési svoje, snad i temné zájmy. Že mu jde o osobní pomstu. Vlastně se to naplno potvrdilo včera, během rozhovoru, ve kterém vyjádřil nespokojenost nad tím, že manželům Kottovým nebyl zabaven veškerý majetek a řekl že zvažuje podání odvolání.
A já se musím zeptat. Co má vlastně takový žalobce na práci? Má za úkol postarat se, aby zlo bylo potrestáno, anebo je oprávněn hříšníka naprosto a definitivně zničit, a to jen proto, že se mu nelíbí, nebo že s ním cloumá obyčejná závist? Chtěl bych zde zdůraznit, že v žádném případě se aktérů této kauzy nezastávám. Jak jsem se měl možnost v průběhu líčení seznámit s těmito lidmí, jsou to povětšinou bezcharakterní kariéristé, kteří jdou za mocí a penězi bez ohledu na to, co nebo kdo jím stojí v cestě. Přesto i takovíto lidé mají právo na spravedlnost a dopustí li se zločinu, mají být potrestáni a ne cíleně likvidování. Kottovi dostali 7.5 roku za mřížemi. Myslím si, že je to dostatečně dlouhá doba a v rámci trestního zákoníku je trest odpovídající, pokud udělali to co udělali. To že přišli o majetek, který měl s údajnou trestnou činností spojitost, je logické a nedá se proti tomu nic namítat. Co ovšem je mimo jakékoliv rozumné zdůvodnění je požadavek, aby jím byl zabaven veškerý majetek, tedy i ten, který nabyli prokazatelně před onou kauzou. A v tomto okamžiku, kdy je takový požadavek vysloven, začíná mi běhat mráz po zádech, protože mi dochází, že může li si žalobce vůbec dovolit, něco podobného požadovat, může li si dovolit být rozladěný, že mu nebylo vyhověno a hrozit odvoláním, pak je něco v českém zákoně v nepořádku. Trest by měl za každých okolností zůstat trestem. Důvodem k trestu je a měla by zůstat snaha, přímět hříšníka k zamyšlení se nad svými činy a dosáhnou nebo se pokusit o jeho nápravu. Jestliže mu ale seberu všechno co mu patřilo, pak se sám stávám zlodějem, tedy zločincem a nemohu očekávat ochotu hříšníka se napravit. Proč by to taky dělal, když ví, že vyleze z vězení jako nejposlednější socka.
Lidé vytvořili trestní zákoníky s cílem, aby společnost měla jakýsi řád, a nevládl soudce lynč. Pokud se ke slovu ovšem budou dostávat žalobci, jako je Petr Jirát, pak namísto řádu zavládne chaos a zvůle. Jedni zločinci budou nahrazeni druhými.
