Po dobách bohatých přicházejí hubené časy a jak se zdá, tato situace postihla i veřejnoprávní televizní kanalizaci. Ono těch bohatých časů zase tak moc nebylo, aby si snad někdo mohl vyskakovat, přesto ale došlo k realizaci zajímavých projektů, na které se dalo dívat se zalíbením,a k některým se jistě divák vrátí i po létech.
Poté, co zpravodajství ČT se stalo prakticky nesledovatelným, řekli si zřejmě vedoucí činitelé, že je načase poslat ke dnu i dramatickou tvorbu. A tak, zatímco v nedávné minulosti vznikla zajímavá díla, nyní to vypadá, že otěže přebrali amatéři nejhrubšího zrna. Jen namátkou :
Nejdříve se pokusili přesvědčit koncesionáře, že tím nejsprávnějším připodobněním první republiky, bude hodin na obrazovku dějiny jedné rodinky, kde se kuly pikle a pokud by to někomu nestačilo, tak aby to bylo moderní a cool, šoupli tam duchy zemřelých. Na zombie si zatím netroufli, ale jsem si jistý, že i na to brzo dojde. Proslýchá se totiž, že seriál má mít pokračování. Jen co se seženou peníze aby zaplatili dluhy.
S jídlem roste chuť a tak bylo divákovi naservírováno české století.Už první díl, kdy v úvodní sekvenci, několik minut setrvali v němém objetí manželé Masarykovi naznačil, že se bude jednat o opravdu výživný guláš. A taky že jo. Historie 20. století byla předložena takovým stylem, že pokud by se podle toho měli učit děti ve škole, museli by si myslet že Masaryk pořád někam coural po světě a dumal nad nesmrtelností chrousta, Beneš že se nejraději producíroval nahý, Gottwald čučel do blba, Havel mlel bez ladu a skladu a Klaus... škoda slov, jen mi bylo líto, že jsem nemohl být malou muškou a vidět jak se Venca tvářil, když se viděl na obrazovce, takto vypodobněn.
Po této hrůzostrašné trojici se objevili Neviditelní a zdálo se že ČT nabrala dech k něčemu, co je sice blbinka, ale má to alespoň nějakou úroveň. Ale jak se říká, nechval dne před večerem.
Takže nastoupil Bukowski, kdy se vedení veřejnoprávního media snažilo přesvědčit diváky, za jejích peníze, že česká realita je úplně ale naprosto úplně stejná jako ta skandinávská a tudíž jsou ulice plné rozervaných hlavních hrdinů, kteří:
A/ Vojedou co před nimi neskočí na strom
B/ Vypijou co teče, kromě ropy, která teče pomalu
A jak tak byli ničitelé v ráži, stvořili Případ pro exorcistu, snad nejděsivější detektivku v dějinách ČT a do třetice všeho děsivého zplodili Reportérku, trojdílné cosi, co ani nebylo o reportérce, ale o šefredaktorovi, který si taky rád hopsnul mimo manželské lože a ve volných chvílích si vzal patronát nad mladou elévkou, která pokazila na co sáhla.
V tuto chvíli vysvitla naděje, že další projekt, detektivka Vraždy v kruhu, bude návratem k lepšímu. Jenže není to tak jednoznačné. Seriál to rozhodně není špatný a myšlenka je dokonce výborná. Jenže zpracování,tomu dává na frak. Tvůrci zapomínají, že nejsme v Hollywoodu, kterému projde kdejaká pitomost, protože americký divák je pitomostma odkojen a zbytek světa si už zvykl. Takže tvářit se, že astrologie, hvězdy a planety, mohou za všechno a vše že ovlivňují je opravdu silná káva. A přitom stačilo tento jev jen naznačit a nechat jej seriálem probíhat jako jakýsi doplňkový motiv, se kterým si hrdinové pohrávají a kamsi je lehce posouvá. Takto si ovšem dovedu představit právníka, kdyby se jednalo o skutečnost, který by klienta vysekal z obvinění s odůvodněním, že je nevinen, protože za všechno můžou hvězdy. Já vím že je to jen film, fikce ale v případě detektivky by měla mít velký prostor i reálnost a nejen bujná fantazie tvůrců. Nehledě na faktické chyby, když v poslední epizodě, bylo řečeno, že vrah se hlásí k Amišům. Já vím že je teď populární útočít na náboženské sekty a církve. Taky je nemám rád, jenže tvůrci by se měli držet faktů. Amiši jsou neškodní a mírumilovní. Pravda, neradi k sobě cizí pouštějí, ale taky nikomu příchozímu neubližují. Žijí si ve svém světě a o ten náš se moc nestarají.
Takže hodnotím li produkci veřejnoprávní služby, za kterou občané platí nemalé částky a je vůle tyto částky ještě navýšovat, musím konstatovat, že je to opravdová tragédie. Zpravodajství ovládl chaos a nedůvěryhodnost, dramatická tvorba amatérismus a povrchnost a další pilíř tradiční tvorby, totiž soutěže,se vytrácejí úplně. Ta nejnovější, Miň je víc, je trapasem a nejsem si jistý, jestli brzo neskončí, pro nedostatek soutěžících.
Z mého pohledu je tedy jediným sledovatelným programem z celého gigantu ČT Interview na ČT 24, a i to jen tehdy, pokud jej moderují dámy Witowská a Tvarůžková. Obě totiž mají moc hezké nohy a při sledování mne napadá, jak to ti mužští hosté mohou vydržet, dívat se jím do očí a držet se tématu. Já bych s tím měl velký problém.
