Samozřejmě že není. Tedy, alespoň doufám, že není. V tuto chvíli. Přesto mám ale pocit, že si to o něm mnoho lidí myslí a to včetně jeho nejbližších spolupracovníků.
Jak jinak si totiž vysvětlit chování jeho mluvčího, Jiřího Ovčáčka. Není to poprvé, kdy president něco řekne a za pár hodin přispěchá jeho mluvčí a začne vysvětlovat, co pan president vlastně měl na mysli. Nejnověji se jedná o případ, kdy Miloš Zeman vyletěl jako čertík z krabičky poté, co velvyslanec USA Schapiro odpověděl, velmi diplomaticky a zdvořile, na otázku televizního redaktora. President si dupnul nohou a prohlásil že peklo se mu navždy uzavřelo. Tedy pardon, Hrad samozřejmě. Načež přispěchal Ovčaček a řekl, že pan velvyslanec pochopitelně na recepce může. Jen se s presidentem nesetká na žádném osobním jednání. Alespoň že tak, co by si pan velvyslanec bez hradních hostin počal? Hlady by mu kručelo v břiše, že by to slyšeli až v oválné pracovně.
Jak jsem napsal, nemyslím si, že by Miloš Zeman byl nesvéprávný a že by potřeboval tlumočit každou větu, do srozumitelného jazyka. Role mluvčího by měla být v něčem jiném a to co předvádí Jiří Ovčáček mi spíše evokuje myšlenku, že se snaží, svého chlebodárce chránit před nepochopením.
Co je tu ovšem k nepochopení? President České republiky, se opět nedržel starého dobrého rčení, že mlčeti zlato. Znovu předvedl, jak si představuje svobodnou diskusi a svobodu slova samu o sobě. Říkejte si co chcete, ale neopovažujte se mně kritizovat. Jinak bude zle. Ano, bude zle, ale pro ty, kteří jej volili i pro ty, kteří měli dostatek rozumu a hlas mu nedali. Česká republika se znovu a zase ocitla v hledáčku světových medií a to v nikterak přívětivém světle. Poté, co jsme si v minulých dnech podstatně napravili reputaci, pošramocenou přílišnou náklonností vedoucích představitelů k Rusku, poté co svět viděl, že občané vítali konvoj s vojáky americké armády a tak ukázali jaké je jejích myšlení, tak nejvyšší státní představitel země ukazuje spojencům a zbytku světa, že jeho se to netýká. On nejen že pojede vyjádřit podporu Putinovi, ale každého, kdo se pokusí mu naznačit, že by to dělat neměl, automaticky zavrhne.
Oslava konce války je nepochybně správná věc. Otázkou ovšem zůstává, zda je správné, aby i nadále bylo Rusko tím největším hrdinou. Minimálně je to nespravedlivé pro tisíce mrtvých příslušníků rudé armády, kteří nebyli Rusové ale pocházeli z jiných národů, k SSSR násilně připojených. Dokud Rusko nepřijme zodpovědnost za zločiny SSSR, dotud nemůže být oceňováno jako ten, kdo se rozhodujícím dílem zasloužil o konec války. Jakkoliv si osobně vážím obětí, které samotné Rusko v tomto boji přineslo, Rusové nebyli jediným národem, který proti nacistickému Německu bojoval.
Další z otázek, které se nabízejí je, o jakou oslavu se může jednat, když mezi hosty bude jedna z největších zrůd současnosti, president KLDR. Je zarážející, že jeho přítomnost Miloši Zemanovi zjevně nevadí. A dokonce je možné, že se bude mít zájem s tímto člověkem setkat. Možná má už v kufříku sbaleny krtečky, které Kim Jong Unovi podaruje a snad se nechá i pozvat na státní návštěvu KLDR. Vždyť jemu přece nikdo nebude kecat do toho, kam pojede. A tak se možná dočkáme situace, kdy president České republiky, se v Pchjongjangu zlomí v pase před sochou Kim Ir Sena, a jeho mluvčí, Jiří Ovčáček to pak zase nějak okomentuje.
Jak jsem ale napsal v úvodu. Zatím Miloš Zeman pozvání do KLDR nedostal a tedy ani nepřijal, je tedy podle mne plně svéprávný. A proto by bylo vhodné, aby jeho mluvčí netlumočil už jednou vyřčené tak, že bude vysvětlovat, kam ten či onen velvyslanec smí jít a kam ne a jak to či ono vlastně pan president myslel.
