Dvakrát se paní Tereza Janků vyjádřila ke kroku některých úředníků ve Francii, týkajících se zákazu nošení takzvaných Burkini na plážích v této zemi. Diskuse byla vždy bouřlivá a já bych jí rád doplnil o svůj pohled na tuto věc.
Paní autorka vidí celý problém z pohledu ženy z civilizované země. Vidí jej jako demokratka, jako přesvědčená ochránkyně toho, že každý máme mít právo na svobodu volby.
Toto právo s ní naprosto sdílím, ovšem já vše vidím i z jiné perspektivy.
Když jsem byl poprvé ve Francii, bylo to v roce 1987, samozřejmě jsem kromě Paříže navštívil i proslavené pláže. A tehdy jsem také byl svědkem, kdy se do vody řítily tři mumie. Jedná, asi stokilová, což jak jsem pochopil byla matka a její dvě dcery. Zřejmě, protože do tváře jím vidět nebylo a celé byly zahalené v černém futrále, respektive matka v černém a dcery v tmavěhnědém. Za nimi se do vody sunula hlava rodiny, která se cestou křenila na ostatní dívky v bikinkách. Nutno dodat, že ty ho naprosto ignorovaly. K jeho nelibosti, jak bylo na otráveném obličeji pána muslimského tvorstva vidět. Podstatné na tom, proč to píšu je fakt, že jsem byl jediný, kdo této rodince věnoval nějakou pozornost. Ostatní návštěvníci pláže si jich nevšímali a věnovali se sami sobě, případně krásám obnažených dívek a ty pak svůdnosti mužů v plavkách. Tehdy ještě normálních, nikoliv těch dementních, které jsou v modě dnes.
Od té doby se mnohé změnilo. Nejen že uplynulo 30.let ale ta léta do Evropy přinesla zlobu a nenávist a dobyvačnost. Ale ano, nic si nenamlouvejme. Taková je pravda. Evropa a její kultura, západní pohled na svět, se ocitá v krizi. Hodnotové žebříčky jsou na nejspodnějším bodě a zejména mladí lidé prožívají obdobu toho, co jsme my v dobách našeho mládí nazývali NO FUTURE. Pamětníci jistě vzpomenou. Této situace se snaží a musíme přiznat že místy hodně úspěšně, využít doktrína, která si říká Islám. Nejde o náboženství, nejde vůbec o Boha, o to být lepším a žít podle ušlechtilých hodnot. Jde o moc. O to získat, dobýt a udržet pozice a ovládnout svět tak jak si oni představují.
Evropa se zmítá v ekonomických problémech, experiment EU přináší spíše problémy nežli že by je řešil a v této situaci se zdá, že otázka jakéhosi plážového úboru, je jen směšnou lapálií. Ano, je. Jenže v kontextu toho, jak se demograficky náš kontinent rozděluje, se ta lapálie stává docela markantním průserem.
Víme že v EU jsou země a města a v nich čtvrtě, kde ženy a dívky musí, pokud už tam mají cestu, dodržovat v rámci sebeobrany jakýsi dress code. Víme že například v Německu žádali dívky, aby nechodili v minisukních tam, kde jsou uprchlíci. Víme o dalších problémech a víme, že tyto problémy se stupňují. Zdánlivě nepatrná věc, jakou jsou Burkini, může pak přerůst ve velkou nepříjemnost tehdy, když se počty vyrovnají. A pak už to nebude o toleranci z naší strany ale o radikálním požadavku ze strany vyznávačů Burkin. " Jsme tady my a my chceme aby vy jste tu nebyli. Anebo se oblékali tak jak se nám líbí"
Ve zkrátce se to dá říct takto. Zákazy jsou vždy až ta nejkrajnější možnost. Hlavně musí být pro zákaz hodně silný důvod a argument. Francouzi, ale i my všichni ten důvod a argument máme. Je prostý:
...Chcete žít mezi námi? Pak vezměte na vědomí, že tohle je naše území. Platí zde naše pravidla a náš životní styl. Dívky chodí bez podprsenek, některé i v minisukních, bez kalhotek, na pláži se opalují nahoře i dole bez a nám to nevadí. Rádi se podíváme, letmo ale nedovolíme si je obtěžovat. To je svoboda, to jsou naše hodnoty. Pokud jste ochotní tyto hodnoty sdílet, my nemáme problém s vašimi zvyklostmi. Pokud se vaše ženy cítí lépe v Burkinách. mohou je nosit. Za podmínek vzájemného respektu...
Bohužel, takhle se momentálně situace v Evropě nevyvíjí a proto jsou různá omezení na místě. Přál bych si, aby tomu tak nebylo. Jenže je to jen zbožné přání, které se asi nevyplní. Rozhodně ne v okamžiku, kdy politici, vinou vlastní hlouposti neví kudy kam.
