Srpen. Měsíc, jehož začátek patří už tradičně pražskému Pridu. Chvíle, která mě, kdo ví proč vede k zamyšlení, o jakou hrdost se vlastně jedná.
Pride… , co vlastně toto slovíčko, které dnes tak často slyšíme symbolizuje? Zkoušela jsem hledat přesnější definici na internetu a zjistila jsem, že se jedná o hrdost s příslušností k menšině, a to ať již z pohledu orientace či genderové identity. Toto přirovnání mi ale nepřijde dostatečné. Nevystihuje totiž pravou podstatu věci. A tou není hrdost, ale rovnost.
Na jednu stranu nevidím důvod v tom, proč by někdo měl být hrdý na to že je gay, lesba, trans atd. Důvodem není vůbec to, že by se jednalo o něco špatného a nepřirozeného, ale naopak. Být trans, lesba nebo gay je zcela normální a přirozené. Není to něco na co bychom měli být hrdi, protože jsme si to vlastně ani nevybrali. Není to naše zásluha. Naopak, hrdi bychom měli být především na něco, co jsme sami dokázali, popřípadě na někoho jiného, kdo něco dokázal. Ať už je to cokoliv. Zároveň to ale není něco, za co by se člověk měl stydět. Není to nemoc, handicap, či něco zlého. Je to prostě jiná forma přirozenosti, stejně tak jako když někdo má tmavou pleť a druhý je běloch.
Ale je tu i druhá strana mince, a tou je hrdost spojená s tím, že ve společnosti, která je mnohdy nepřátelská vůči genderovým a sexuálním menšinám – a nemusí se jednat o přímí útok, stačí jen tichý úšklebek, narážka, přehlížení nebo omezená základní lidská práva – dokáže člověk vystoupit z davu a říct: „Jsem možná v některých směrech jiný, ale to není důvod pro to, abych se za to styděl/styděla.“
Všichni jsme si rovni bez ohledu na to, jakou má člověk genderovou identitu či orientaci. Faktem je že to jsou kvality, které nemají vůbec vliv na to, jaký je kdo člověk. Je jedno, zda je někdo gay, lesba, trans atd., pakliže tím neomezuje druhé lidi – argument ten, že jen jejich vztah někoho omezuje je pak pouhá hloupost. Naopak, měli bychom na lidech hodnotit kvality, které dělají lidi lidmi, jako je například to, jaká je jejich profese, jak dokáží pomoci druhým, čím přispívají do společnosti atd. To totiž jsou kvality, které dělají lidi lidmi a ne to, s kým kdo spí.
Bohužel touto perspektivou se mnozí z nás nedívají. Nevím proč. Asi to neumí. Anebo si myslí, že jejich názor je lepší, než názor druhých a že bojují za lepší svět – což je samozřejmě hloupost, protože co se společenských názorů a norem týče, můžeme historicky pozorovat, že se odlišují nejen v čase, ale také dle společnosti.
Ale proč tomu tak je a proč nedokážeme vedle sebe žít, aniž bychom se navzájem soudili? Aniž bychom se na druhé dívali perspektivou toho, čím se liší, namísto toho, co máme společné a co je důležité? Nevím, snad, kdybychom znali odpověď na tyto otázky, Pride nepotřebujeme. Ale neznáme je. A proto stojí za to, alespoň jednou za rok připomenout si, že není nic špatného na tom být jiný. A že i přes všechny překážky, jsme hrdi na to, kým jsme a kam patříme.
