Deflační příležitosti v době inflace aneb zas tak zle se nemáme

Stále častěji se můžeme dočíst v médiích o tom, jak strašná inflace je a kdo všechno kvůli ní zchudne. Tyto mnohdy až katastrofické texty ve mně vždy evokují pocit, že už zítra nebudu mít na chleba. Je tomu ale skutečně tak?

Základní definicí inflace je, že se jedná o snižování kupní síly peněz. Jinak řečeno, za 100 korun zítra si koupíme méně, než za 100 korun dnes. K tomu může velmi zjednodušeně dojít dvěma způsoby:

• Nedostatečnou nabídkou – V praxi se jedná o to, že nabízeného zboží je mnohem méně než poptávaného, což vede k tomu, že zboží se stává vzácnější a kupující jsou ochotni si za něho připlatit.
• Extrémní poptávkou – Zatímco v prvním případě bylo zboží méně, nyní je zboží stále stejně, možná dokonce i více, ale lidé mají více peněz a mají o zboží extrémní zájem, a tudíž jsou ochotni za něho zaplatit více. To dříve či později zjistí prodejci, kteří začnou testovat, kolik jsou ochotni lidé zaplatit (to se mimo jiné děje i dnes u nás).

Vrátíme-li se zpět do naší kotliny, můžeme pozorovat oba jevy. V době covidu byla spousta lidí placena za nic nedělání. Zároveň lidé neměli za co peníze utrácet. Tudíž nejen, že jsme si našetřili docela dost peněz, ale také produktivita se snížila. Koneckonců podařilo se nám zvýšit objem vkladů za 2,5 roku o 22 procent na 3,3 bilionu korun. Zároveň, podíváme-li se ještě na období před covidem, již tehdy u nás inflace zrychlovala a trh práce byl přepjatý, přičemž covid a s ním spojené státní rozhazování tuto situaci pouze umocnilo.

Problém je, že doba covidu stále globálně neskončila a odběratelsko-dodavatelské řetězce jsou pořád narušené. To vede k tomu, že některého zboží může být méně (stavební materiály), ale stále máme jako společnost nadbytek peněz. Situaci samozřejmě zhoršila také válka, která vyvolala další tlak na energie, které ale díky zelené politice EU byly pod tlakem už minulý rok (vzpomeňme si například na krach Bohemia Energy).

Kombinace výše zmíněných jevů měla ve finále za následek to, že ve vyspělých zemích – což už je i Česko, lidé velmi rychle zbohatli a začali utrácet ve velkém. To se ještě stále děje. Celková společenská chudoba u nás vážně není – lidé masivně jezdí na dovolené, na Vánoce měly e-shopy enormní prodeje atd. Jinak řečeno máme se lépe než kdy dříve. A právě tato skutečnost tlačí na jádrovou inflaci – inflaci očištěnou od regulovaných položek, což právě jsou energie.

Deflační příležitosti v době inflace

Takže, když slyšíme, jak se na nás valí inflace, která nás připraví o vše, je dobré podívat se na to, co jsme měli před lety – zpravidla zjistíme, že toho máme více. Ano, inflace nás o hodně připraví, na druhou stranu je to proto, že jsme na tom o mnoho lépe. Zároveň spolu s inflací přichází i příležitosti:

• Jelikož se kupní síla peněz snížila, snížila se také reálná výše dluhů. Totiž, spolu s růstem cen, ekonomiky atd. porostou i mzdy. Nicméně splátky úvěrů (pakliže se nezmění sazba) zůstanou nominálně stejné a budou činit stále menší podíl na čisté mzdě. Pro dlužníky se tak úvěr stane menší zátěží.
• Stejně jako při inflaci platí, že za 100 korun si zítra koupím méně, při deflaci je to obráceně. A deflace nyní probíhá na akciových trzích či ve světě kryptoměn. Zatímco dříve jsem si mohla koupit například za 1500 dolarů max 1 akcii Tesly, dnes si mohu koupit 2 a ještě mi zbyde. A to platí i pro ostatní tituly. A právě  na kapitálových trzích, vzniká obrovská příležitost pro investice do budoucnosti. Jelikož vaše stokoruna je stále stejná a nyní si za ni můžete koupit daleko více. Samozřejmě je otázka, zda akciový pokles nebude pokračovat, ale v dlouhodobém horizontu (10 let +) by měly trhy růst.

Věřím, že mnoho z vás – čtenářů, nyní napadne: „Ale z čeho investovat, když mi vše sežere inflace?“ To je dobrá otázka. I na tu je ale odpověď.

Jak už bylo řečeno, současná inflace je způsobena přemírou peněz a bohatnutím populace a nikoliv krizí, kdy by lidé neměli na chleba a stát neměl na pokrytí základních mandatorních položek atd. Zároveň hluboká krize, se mnohdy vyznačuje vysokou nezaměstnaností. Ta je ale v Česku na 3,2 procentech a stále klesá. Jinými slovy, kdo pracovat chce, práci najde.

Zároveň lockdowny v době COVIDU otevřely zcela nové možnosti vzdělávání. Dnes není problém udělat si během pár měsíců online certifikát na datového analytika u Googlu, nebo vystudovat kurz na některé z předních světových univerzit. Jedinou investicí je pár korun a váš čas.

A právě proto si myslím, že příležitostí je dnes více než kdy dříve. A ačkoliv naše úspory a aktuální platy sežere inflace. Na konci dne ten, kdo chce, může vyjít ze současné situace silnější, a bohatší než kdy byl. Protože i přes to, že nás čekají těžší časy, přichází spolu s nimi také nové příležitosti.