Naše zvědavé tulipány aneb co dělá vášnivá zahrádkářka v zimě

Někdy tomu tak zkrátka je, ze něco uděláš, i když nechceš. Prostě musíš. Je to silnější než ty. Třeba že máš  mánii  v  pěstování květin, ale tak velkou, ze sázíš růže v mrazu i na Silvestra. A to pak bohužel naraziš i na tulipán.

Lásku k pěstování všeho možného i nemožného jsem zdědila po svých babičkách. Obě byly vášnivé zahradnice. Taťkova mamka dokonce pracovala v růžařské školce a veškeré zkušenost s pěstováním těchto kouzelných královen květin přenesla na moji mamku. Vypadá to, s největší pravděpodobností,  že pokračovatelkou budu já.

Ono se řekne růže! To musíš prvně správně zasadit. Již zde platí nesčetně pravidel, které já, jak je sázím vždy natajno a v časovém pressu, samozřejmě zapomenu. Například taková důležitá věc, jakože dáš  předtím do jámy vodu. No, nedáš, protože zapomeneš. Protože máš hrůzu, že tě zase někdo načapá. A kam zamaskovat květináč, který u Kordes růží není právě neviditelný  Můj pokoj tak začíná chvilkami zcela jistě připomínat zahradní domek. 

Kamarádka z facebooku mi na to odvětila. že to  přece musí být ale krásný! No, záleží na úhlu pohledu.

Růže  můžeš sázet celý rok. Až do zámrazu. Za každého počasí.Kdybych si tenkrát nepřečetla tuhle prokletou větu na webu o růžích, asi bych měla doteď klid.  Protože takové zimní sázení skýtá mnohé nevýhody. Například jak se zbavit bláta z rukou, z mých dlouhých vlasů, z klíče od domu, ze zámku od klíče od domu, z  venkovních schodů , z rohožky za dveřmi v chodbě, a v neposlední  řadě z desetikilových bot, které  ne náhodou  tak nějak připomínají  bangančata do pole-.sakra v pondělí v nich musím do práce.Proto vyrážím do zahrady v zimě o dvě hodiny dřív. Abych pak měla asi tak pul hodiny na sázení a hodinu a půl na úklid. 

Takže vždy tak koncem listopadu dorazí nová zásilka licencovaných a ne právě levných růží. Nastává  fáze jedna. Dostat je domů tak, aby nikdo nic nepoznal. Což u metrové sazenice v dvoumetrovém jutovém pytli asi moc nejde. Nic, zkrátíme výhony a kořeny o polovinu. Reakce na jaře: Ježíš, ony jsou tak malinké, že já debil na podzim zkracovala ty výhony!!!! Paráda.Nový roste rok. 

Fáze číslo dvě. Dostat je do země. V mém případě to znamená sobotu strávenou v mraze na zahradě a kopáním  ne právě mělké jámy. Zde nastává další problém. Jarní cibuloviny. Tuhle se mi stalo, že po teplém lednu jsem při sázení narazila na narašené tulipány. Bylo to docela komické,jak  si tak načuhovaly zpod hlíny jako by říkaly. Už jsi tu zas? Dej nám pokoj, my chceme ještě spát. Na rýč v tuto dobu opravdu nejsme zvědavé.Umlčela jsem je jednou lopatou zeminy.

Na jaře uvidíme, kdo z koho, hoši.

Všem hezké jarní dny! :-)