Když chodíte s botanikem

Tak na sex rovnou zapomeňte. Není na něj čas. Raději najděte staré tepláky a boty. A pláštěnku. A gumáky. S Tomášem jsem se seznámila přes kamarádku z bývalé práce.

 Pořád o něm básnila, jak je blázen do kytek. Pracovali spolu ve výzkumáku, kde jsem s ní předtím byla i já.
Víte jak to je, když se o někomu pořád mluví, zvědavost pracuje tak dlouho, až ho chcete poznat osobně. A mě se to podařilo.
Odjakživa jsem byla zatížená na malé a oplácané kluky. Postava mi byla šumák, protože tihle týpci žádnou srandu nikdy nezkazí. Snad právě proto, že byli takoví, jací byli.
Tomáš měřil metr devadesát a vážil přes metrák. Kamoška pokušitelka: Marťo, to je přesně tvůj typ !!
Na to,že docela dost fyzicky makal na zahradě a mel vcelku dost pohybu, to bylo nepochopitelné.Pak jsem přišla na to, proč tomu tak je. Ale hezky popořádku.
Jednou v zimě slovo dalo slovo a kamarádka mezi řečí že by mě Tomáš chtěl někdy potkat. Já na to proč ne . Bylo asi mínus pět, já sebou na rande táhla třisettránkovej botanickej atlas. Tomáš byl botanik, teda přírodovědec každým coulem tak jsem si říkala, že by se mu mohl líbit. Na atlas ani nedošlo.

Blíží se hodina srazu, schválně to narafičím hned u práce, kancl je nedaleko co kdyby.
Nebyl by tu ani první ani poslední.
Stojím u prodejny s hudebními nástroji. Najednou vidím velkou červenou, co červenou, přímo rudolící kouli, jak se valí ke mě. Tomáš.
Podá mi ufuněně ruku a představí se. Nevěřím vlastním očím, kopec mu dal dost zabrat. Navrhuji si v klidu sednout na čaj nebo pohár na Šilingrák, kde je menší kavárna. Mám to tu ráda. Je to takové komorní prostředí.
Tom souhlasí. Vypadá teda děsně, modré oči mu mžourají za upocenými brejličkami.
Ale je fajn. Hezky se s ním povídá.Jeho váha i vzhled mi už tak nevadí, jsem ráda že přišel.
Večer pomalu uběhne a máme se rozloučit, načež mi zjihle a nejistě navrhne, že tu má auto, zda se nechci projet na Hády. Okej tak jo. Je už pozdě večer, ale nám je fajn povídáme si o všem možném. Hlavně o práci. Ptá se, proč jsem odešla z výzkumu a také zda bych ho nechtěla navštívit v jeho kanceláři. Souhlasím že tedy příště.
Domů přijedu celá nadšená z nového kamaráda a s bonusem botanika.
Co víc si přát? A tak jsme spolu začali chodit Nevídané. Večerní projíždky na přehradu. Bobravu Hády se staly samozřejmostí.Auto kdesi pod kopcem, já boty na patnácticentimetrovém podpatku.Ve srázu chytající se každého stébla. Ale dala jsem to.

Živě si vzpomínám, jak se Tom při jedné  tradiční procházce okolo Bobravy kdesi v poli náhle zastavil a dělal Š-Š-Š.  Na moji zvědavou otázku co to jako má znamenat odvětil, Miláčku, bývají tady občas divoký prasata, tak je odháním./To vás fakt uklidní/.

A vysvětlení, proč  byl tak kyprých tvarů když dřel denně na zahradě a shodil třeba jen kilo ?Pár měsících po pětihodinové zdravotní botanické vycházce : Víš já mám večer hroznej hlad, tak se nacpu kilem uzenýho a zapiju to litrem rumu. Jinak bych asi neusnul. Jo a nejlepší jsou prej cibulový brambůrky. Na to fakt nejde nic říct.

Tom byl skvělý společník.
Jednou říká, pojď ke mě do kanclu na kávu. Dobře. Mráz byl jako prase snad mínus deset. Projdeme vrátnicí, kde se spícímu vrátnému klimbá v klíně flaška vodky. Paráda to za mě tehdy tady nebylo. Tom, že kdyžtak jsem jeho studentka na doučko.
No rozhodně bys mě doučil něco jinýho. 
A to fakt už nepotřebuju :-)

Vcházíme do rozehřátého kanclu, kde Tom schválně ještě zvedne topení, Já v bílém tlustém roláku se začínám potit tak jde brzo dolů. /Rolák/.
Tom mi ukazuje nějaké fotky samozřejmě z botanické výpravy v Bulharsku a Rumunsku.
Pak mě zavede do tří mega skleníků se slovy vyber si co chceš!/ Ale Tomášku, neříkej dvakrát /.
/ Chápete? Takhle se mi dělá radost!!!//
Chvilku váhám, jako s prázdnou fakt odejít nechci. Něco jsme se tu dřív nadřela a tak bych ráda sladkou odměnu.
Nakonec po přemlouvání vyberu růžový abutilon, který mi vydrží sedm let.
Kdyby mu přepečlivý tatínek tenkrát nezkrátil kořeny, mám ho asi dodnes.
Ptáte se na sex? Ale vždyť jsem vám říkala, že chodím s botanikem :-)))