Jak se skoro-oběsit Aneb šaty jako past

Věřte nevěřte. Myslíte si, že to není možné ? Ale je! Protože jsem nepoučitelná,  stalo se mi to dokonce dvakrát. Nakoupila jsem jako každé jaro několikery šaty, slovy rozuměj asi tak dvacet, každé jiného střihu Mám ráda všehochuť.

Jsem holt šatová  Pokud byste si ale mysleli, že jako každá NORMÁLNÍ žena nakupuji v kamenném obchodě, zhluboka a ještě hlouběji se opravdu mýlíte.Mám ráda ten adrenalin zkoušení a překvapení v klidu domova. Tedy až do onoho osudného skorooběšení.

Asi jako každá žena s nastupujícím jarem nemáme co na sebe. Ač nám tři skříně přetékají, mohly bychom chodit nahé. Jsou ženy, kterým příroda nadělila štědře, ženy, kterým  nadělila dle svého

Byla to docela změna postava tak akorát, asi tak metr do šířky  a metr do výšky, takže byla hezky symetrická / kecám 64/170/.

Myslela jsem si, naivně,  že po dobrání léků se vše vrátí k číslu béé ,ale jak mi neskrytě naznačila jedna  prodavačka,  delší dobu v menopauze,  při výběru  plavek pro mě , tak snad i dééééé. Ostatně, už když mě viděla přicházet, ode dveří volala  TAM SE ANI NEDÍVEJTE / myslela zřejmě přízemní regály s céčkovou dispoziční velikostí. To jakože mám hrudní indispozici? /A prý to bude věkem  ještě  horší. To se tedy mám na co těšit, už teď to připomíná kreslený  vtip dědečka a babičky, který jí šátrá ve výstřihu a ona s úsměvem odpoví Ale Václave, tak vysoko už dávno nejsou,.

Ten osudný večer jsem využila klidu domova,  že si  šaty postupně  vyzkouším. Popravdě  to dopadlo spíš potupně. Jedny velikosti L slibovaly pohodlné , teď jak to nazvat, když mě na jazyk pořád skáče to slovo oběšení?  Začala jsem je tedy postupně na sebe navlékat. Šaty neměly zip, oblékaly se přes hlavu a zde, jak bystrý čtenář jistě tuší, nastal problém. Co problém, tady šlo doslova o život. Zůstala jsem v nich jako ve svěrací kazajce. Zradily mě prsa. V nepoddajné látce jsem bezmocně lapala po zbytku kyslíku, ale jinak se mnou šaty absolutně nesmlouvaly. Kyslíkový deficit byl stále nižší a chvílemi to vypadalo na oživovací proces. Byla jsem v pasti. Praly se se mnou jako šílené /úryvek ze Studny/ ruce jsem měla  spoutané rukávky a horní část , ta nejhorší teda včetně hlavy a ještě ke všemu i brýlí byla zaklíněná v té odporné nepoddajné látce. Myslela jsem že v nich umřu, to jediné mi na tom přišlo  jako vtipné zadostiučinění. Ale zas v rakvi bych byla za krasavicu.

No abych to zkrátila. Jsme vícegenerační barák a navíc by nepomohlo ani volání o pomoc. Rodiče  z  by mě totiž ve spodním bytě těžko slyšeli- ti neslyší ani když na sobě nic nemám natož tlumený zvuk odkudsi z látkového podzemí.

Fuj to byla situace. Jak to dopadlo, Tak vidíte, že si tady píšu:-)