Bělejší než bílá

 Tak máme zas po dlouhé době Ladovskou zimu. Je to krásný koukat za oknem hezky v teple, jak se snášejí bílé vločky, které možná dorána i vydrží. Když jsem byla ještě hodně malá,vydržela jsem stát i hodiny za oknem

 a pozorovat tu bílou nádheru.Jaromír Nohavica zašel ještě dál, složil o tom docela vtipný text: https://www.youtube.com/watch?v=F__P3ajvbxE
K zimě patří nejen sníh, ale i plesy a také si pamatuji, jako asi desetiletá jsem hlídala čtyřletého brášku a naši pravidelně vyráželi na plesy. Když k tomu navíc napadl sníh, mělo to kouzelnou atmosféru. Načančané ženy v kožíškách a doprovázející je muži gentlemani.spěchající do místní sokolovny. A ráno na povinný úklid. Jednou mě vzali s sebou a ten úklid stál opravdu za to, ani nechci domýšlet co se tam dělo. Někdy jsou ti dospělí jak malé děti. Nejvíc zabrat dalo tzv. Peklo, ale to asi všichni znáte, kdo jste na ples někdy zašli.

Vánoce bývaly pravidelně se sněhovou nadílkou. Bývala u nás drogerie a za výlohou mívali kolekce nádherných retroozdob, co by za ně dnes na Aukru dali! Musela jsem jich pár ukořistit, od čeho byla doma ochotná babička. Chuděra pak byla půl měsíce o gothaji, jen aby mi vyhověla. Však je také opatruji jako oko v hlavě. 

Sníh ve mě vyvolává různé vzpomínky. Jednou z nich je třeba ta, jak jsem šla na dětský ples a součástí byla tombola. Jenže tenkrát to chodilo trošku jinak. První tři ceny včetně třípatráku si samozřejmě rozdělily rodiny komunistů a na nás obyčejné smrtelníky zbyly jen nějaké povl zbytky. Jedna paní, která byla moje učitelka ve školce viděla jak se smutně dívám na ceny a tak mi jednu dala, natajno jakože jsem ji vyhrála. Byl to pytlík s pomeranči, v té době hotový poklad. Nesla jsem ho hrdě domů a věnovala nemocnému bratrovi, který chudák doma ležel v horečkách s příušnicemi. Pořád to ve mě vyvolává i po té době hřejivý pocit.

Taky nemůžu s hrůzou nevzpomenout na půlroční sádru, jsem občas odmalička děsnej lempl a nějak jsem tehdy odflákla vázání, takže noha plandala . Jen abych už byla na ledě. Nějak se to vymstilo a byla z toho hnusná zlomenina bércové kosti, jen jsem ještě stihla zaregistrovat silné křupnutí a pak už jen houkačku. Od té doby mám pokušení, naštěstí ale jen pokušení na brusle vlézt znovu. Válí se mi ve skříni a pořád voní novotou. Zlaté logo Botasu jistí kvalitu, a to byly už nějaké brusle, echt brusle.kamarád mě ukecává, že naučil bruslit i desetiletou dceru, ale dvacet kilo a mých šedesát pět se asi v případě pádu nedá srovnat.

Tak a ted romantika končí. Horší ovšem je, když do toho marasu musíte jít. Ještě dobrodružnější to mají řidiči, ploužící se krokem a závidějící chodcům, že jsou rychlejší. 
Dnes ráno to docela zajímavě klouzalo, hlavně na podlaze v lékárně, kterou jsem nechtěně celou projela a zastavila se až u pokladny , přičemž během jízdy mě stačily dvě magistry i pozdravit a posléze málem ošetřit.
A co vy a zima , užíváte? https://www.youtube.com/watch?v=VZqPoriYXho