Kromě pročítání dětských knížek se mi občas podaří vyhradit si chvíli na čtení i pro sebe. Nebývá to často a samotná četba průměrně dlouhé knihy mi trvá několik týdnů.
Snažím se proto vybírat publikaci, která mě udrží v bdělosti a utkví mi v paměti. Jednu takovou jsem právě dočetla. Jmenuje se Krev mé krve. Ať chcete nebo ne, přinutí vás zamyslet se nad city vůči vlastnímu dítěti, jaké by asi byly, kdyby se dopustilo něčeho ohavného. Dokázali byste ho nadále milovat i přesto, že všichni ostatní by jej považovali za zrůdu? Snažili byste se ho mít rádi i tehdy, kdyby vás „zlobilo“ prakticky odmalička a nyní se stalo pachatelem vážnějšího trestného činu? Jsou to velmi těžké otázky a vedou k zamyšlení každého rodiče.
Kniha je psána netradičně prostým jazykem ženy z počátku minulého století. Autorka vynechává čárky v souvětí, což může mít pro někoho rušivý efekt. Podle mě je vzhledem k postavě hlavní postavy takto zvolená forma více než žádoucí a přibližuje se tak prostému myšlení vypravěčky.
Věty „bez korekce“ mě tedy nerušily, nýbrž dodaly obsahu na věrohodnosti:
...A když rakev klesala pomalu do země dívala jsem se pořád na Jenny a Beatty které měly na botách bílé knoflíčky a myslela jsem proč jen maminka ty svršky načernila protože boty teď vypadaly hrozně. Věděla jsem že budu muset bílé knoflíčky odpárat a přišít černé a byla jsem tak unavená a cítila jsem se ještě unavenější když jsem si pomyslela že budu muset přišívat ty knoflíčky...(str. 62).
Hlavní hrdinka Mary Williamsová přináší svou zpověď. Dočtete se o její prvotní zamilovanosti, svatbě, porodech čtyř dětí, jejich charakterových vlastnostech, tragické ztrátě milovaného manžela a posléze o výchově potomků, kterou zvládá s vypětím všech sil a za cenu těžkých obětí. V neposlední řadě je publikace o mateřské lásce, která nezmizí, ať vlastní dítě spáchá cokoli. Román Mothers Cry, na český trh uvedený pod názvem Krev mé krve, si získal mezi čtenáři obrovskou oblibu. Tato oslava mateřské lásky vychází stále znovu a získává si nové generace čtenářů. Nyní vyšla již po sedmé, v nakladatelství Motto podruhé. Po přečtení musím uznat, že americké spisovatelce Helen Grace Carlisleové pravděpodobně zajistila kniha nesmrtelnost a určitě ji doporučuji k přečtení nejen rodičům.
