Obézní zpřeházený kocour v hlavní roli

Vypasená mluvící koule podobná kocourovi. Drzý, tvrdohlavý a mrzutý kočičák žeroucí jen sušenky a vybrané pochutiny. Nezdvořilý, rozežraný, prostořeký, pomotaný a zhýčkaný ranec chlupů. Hlavu má tam, kde bývá noha, ocas na místě hlavy a packy tomu trčí do všech stran. To je zkrátka ŠMODRCHA.

 Stejnojmennou knihu Šmodrcha nesoucí podtitul Pěkně popletený kočičák má na svědomí spisovatel Archie Kimpton. Je odvážná. Napínavý děj s vtipnými dialogy šokuje drastickými výjevy a ohavnými nápady záporných postav, které jsou uskutečňovány a barvitě popisovány. Dospělým může připadat děj chvílemi až morbidní. Dětem, zvyklým z pohádek na stínání hlav, topení dušiček a požírání princezen, husí kůže během čtení nenaskakuje. A právě proto je publikace určena pro děti a mládež od devíti let. Vydalo ji letos nakladatelství Mladá fronta.

Sestavu Bačkorovic rodiny tvoří maminka Filoména Bačkorová, tatínek Kryštof  Bačkora, syn Honzík a dcera Nina. Maminka a Nina jsou záporná stvoření. Filoména trpí přehnanou posedlostí pořádkem a pochopitelně by ve své sterilní domácnosti obalené z velké části do igelitu nesnesla žádné špinavé zvíře. Nesnáší všechna zvířata, nejvíc spadeno má na kočky, které nakopává a vysloužila si proto přezdívku Kočkokopka. Nina je vznětlivé, škodolibé děvče. Neustále mluví o svých vlasech nebo papouškuje výroky své matky. Bije panenky, při sebemenším prohřešku jim strká končetiny do ořezávátka a chudinky musí poté strávit noc na samotce v krabici od bot. Zlobivé panenky mají místo rukou a nohou už jen naostřené pahýly. Zamlklý tatínek jezdící od brzičkého rána s mlékařským vozem tráví volný čas před televizní obrazovkou a nechává se s tváří flegmatika od své ženy ponižovat. Honzík s Ninou jsou sice dvojčata, ale naštěstí mají každý zcela jinou povahu. Dobrosrdečný Jan se rád toulá přírodou a jednoho dne na svých toulkách potká Šmodrchu...

Tím začíná dobrodružství, které mé děti zaujalo po prvních řádcích a udrželo je v napětí až do konce. Po vykreslení povahových rysů členů Bačkorovic rodiny nemusím psát, že Šmodrcha u nich nebyl právě vítaným hostem. Spolu se stařičkou sousedkou Mandou se dostává Honzík do situace, kdy jde o život nejen jeho zvířecímu kamarádovi Šmodrchovi, ale i jemu samotnému. Dostane se na hrůzostrašný hrad, v němž se šílený plukovník oddává své největší zálibě, kterou je preparace zvířat. Zde nebudete ušetřeni mnoha zvrácených popisků, jak plukovník s vycpanými zvířaty nakládá. Pro uklidnění prozradím, že Honzík překonává statečně všechny překážky a zůstává kladným a nápaditým hrdinou až do samého konce. Pointu příběhu si musíte přečíst sami.

        Přesto, že se hlavní hrdina Honzík dostává do vyhrocených situací, je vyprávění psáno vtipně a čtenáře pobaví. Knihu doporučuji nejen dětem, ale klidně i dospělým, kteří dokáží brát mnohdy drastické úseky pohádky s nadhledem.

Přikládám obrázek, jak vypadá Šmodrcha v podání mých dětí.

Ukázka z knihy:

„Nikdo se ani nepohnul. Kocour zíral na Filoménu Bačkorovou, Filoména poulila oči na kočku a Honzík...no, Honzík ty svoje ve skutečnosti zavřel a jen odevzdaně čekal na ryk, který se měl co nevidět ozvat.

A čekal. A čekal. A už je to tady...

„ÁÁRRRGGGGHH!“

To bylo ono.

Filoména sebou škubla a zároveň leknutím vyskočila tak vysoko a daleko, že přistála přímo v kuchyňském dřezu. A jak tak mlela zadkem a pokoušela se vyprostit, zavadila o kohoutek, ze kterého hned vytryskl silný proud studené vody.

„Co je to za ohavnost? A co dělá v mém domě?“ kvílela Honzíkova máma.

(str. 33)