...a zase ta Wendy…

Poslední dobou se rozmáhá mezi mládeží četba knih o náctiletých školácích, s nimiž cloumají hormony a snaží se najít své místo v životě. Mezi nejpopulárnější patří bez diskuse Malý Poseroutka. Dívkám by se možná líbila Wendy. Že nevíte, kdo to je? Tak si o ní něco přečtěte!

Wendy je hlavní hrdinkou už tří humoristických knížek pro mládež. Nesou název Wendy Quillová a krokodýlí ocas, Wendy Quillová touží po zvířátku a Wendy Quillová je celá špatná. Všechny tři jsou psány stejným stylem a to trochu naivním jazykem malé holky, která popisuje své zážitky, touhy i střety se starší generací. Jakmile ji něco pobaví, začne vydávat takovýto zvuk: „Cha,cha,cha, síp.Cha,cha,cha,síp“, podle čehož si vysloužila přezdívku Sípalka. Je výplodem fantazie spisovatelky Wendy Meddourové, která je autorkou publikací. Mina May je její dvanáctiletá dcera, a protože prý umí kreslit mnohem lépe než její matka, tak publikace ilustrovala. Pokud se podíváte do knížek nebo alespoň na ukázky, tak uznáte, že se jí to povedlo. Všechny tři tituly vydalo nakladatelství Fortuna Libri.

        Wendy Meddourová použila při psaní kapitol jak vlastní zážitky, tak vymyšlené příběhy. Zábavné je, že na svém prvním školním představení hrála autorka právě krokodýlův ocas. Tato role připadla i knižní hrdince Wendy. Myslím, že do vyprávění vložila spisovatelka své vlastní pocity a identifikace dívky s rolí krokodýlova ocasu je proto popsána naprosto věrohodně. Naopak k vymyšleným příhodám patří třeba kapitola, kterak se učili o morové epidemii a ve třídě utekl potkan.

          S Wendy mohou čtenářky i čtenáři prožívat zábavné výměny názorů se spolužáky, s paní učitelkou i vztahy mezi hlavní hrdinkou a jejími sourozenci. Nemalou roli sehrávají i rodiče – racionálně uvažující maminka a tatínek ornitolog. Kniha je plná malůvek a popisků. V textu se střídají různé druhy a velikosti písma. Wendy si vytvořila dokonce svůj seznam věcí, o nichž bude přemýšlet, až bude sedět stranou a nabádá čtenáře, aby ho dopsali. Pisálky může tímto inspirovat a rozvíjet jejich spisovatelské nadání. Čtení je zábavné právě pro náctileté, kterým všechny tři publikace vřele doporučuji.

Ukázka:

„Uklidni se,“ řekla mamka. „Táta má dostatek chmurného oblečení.“

Mamka měla pravdu. Taťka má spoustu „chmurných“ věcí, protože je ornitolog a musí se maskovat. Ale cítila jsem, že moje bříško nesouhlasí.

„Mami“, namítla jsem, „taťkovo oblečení si vzít nemůžu. Holčičí parta by se mi smála a při obědě by si ke mně nikdo nechtěl sednout!“

„No, to není nic špatného, když máš mít MOR,“ odpověděla mamka.

(str. 126, Wendy Quillová a krokodýlí ocas)