Máte někdy pocit, že jsme každý z jiné planety? Že mluvíme jinou řečí? Jakou? No přece tou svojí! Zažíváte následky takového Babylonu, jako časté a zcela zbytečné konflikty? S dětmi, rodiči, přáteli, kolegy …?
Svět vnímáme, svým vlastním jedinečným způsobem, který odpovídá našim představám, které jsme si o něm vytvořili. Nositelem významu v komunikaci jsou vztahové souvislosti. Ty je dobré mít vždy na mysli. A to u nás samotných, stejně jako u druhých. Jestliže cokoliv hodnotíme, jsme my sami součástí tohoto hodnocení a nemáme možnost vyvarovat se subjektivnímu vnímání „skutečnosti“. Možná vás překvapí, že i pouhé pozorování je vlastně hodnocení, protože i při něm si vytváříme o pozorované skutečnosti nějakou představu. K úplnému porozumění bychom nutně potřebovali znát všechny vztahové souvislosti sdělujícího. Co by to všechno vyžadovalo? Znát celý život toho druhého. Znát a pochopit všechno a všechny, které má ve své hlavě... Být vlastně jím! A umět jeho, jako sám sebe, dobře reflektovat. Sami většinou nevíme, když něco říkáme nebo děláme, co všechno za tím máme. Nabízí se zde tedy otázka, zda jsme vůbec schopni porozumět alespoň sami sobě? Do jisté míry to možné je! Chce to práci na sobě samém! A vědět jak!
Chceme-li s druhým a je prakticky jedno zda jde o našeho potomka, partnera, kolegu, kamaráda …, vytvářet především více užitečná nedorozumění, znamená to vyzbrojit se značnou dávkou trpělivosti. Otevřeně ověřovat to, co chce sdělující svým sdělením vlastně vyjádřit. K tomu nám mohou pomáhat zjišťovací otázky. Například: „Jak přesně to myslíš? Jak přesně to budeš dělat? Jak přesně jsi mi rozuměl?“.....
Všimněte si, jak často, když už s někým dále nechceme komunikovat, mu jednoduše řekneme :“Jo, tak teď už Ti přesně rozumím, už vím jak to myslíš!“ Užitečnou odpovědí na tento výrok je: „A jak přesně jsi mi rozuměl?“ nebo „Jak přesně mi rozumíš?“ Touto jednoduchou otázkou máme možnost (podle odpovědi tázaného) přesně zjistit míru shody, abychom mohli posoudit, že výsledek komunikace byl užitečný.
Přeji nám všem, abychom dokázali pochopit, že porozumění vlastně neexistuje. Jsou jen více či méně užitečná nedorozumění. Vytvářejme tedy více užitečných nedorozumění …!
