Osobní přístup

Když tělo onemocní a duše chřadne je čas a místo na cestu zpět ke zdraví. Zní to jednoduše, ale není to tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Je jedno zda je prvotní příčinou našeho nepohodlí konkrétní fyzická nemoc nebo duševní konflikt. Každé onemocnění má oba tyto aspekty, které nelze oddělit ač se o to mnozí pokoušejí.

Symptom neboli příznak nemoci není samotným nepřítelem, ale jen poslem varujícím, že vše není v pořádku. Nezlobme se tedy na své symptomy a věnujme jim více pozornosti, snažme se porozumět jejich řeči, můžeme tak pochopit sami sebe! S celou svojí podstatou – v plné hloubce i šířce! Vždyť už jen náš samotný aktivní přístup vyvolává v našem těle příslušné biochemické reakce startující úzdravný proces. Přitom není důležité, jakou cestu si volíme,cestu klasické nebo alternativní léčby, nebo zda obě vhodně kombinujeme. Žádná léčba nemůže zabrat bez našeho vlastního zapojení, naší niterné touhy uzdravit se, ta je podstatou každého úspěchu jakékoliv léčby.

Dnes a denně sleduji ve své praxi, že mnoho z nás (z nějakého byť ostatním nepochopitelného důvodu) své nemoci potřebuje, hýčká si je, potom je jakákoliv snaha o pomoc marná! Je to boj s větrnými mlýny. Často přinášíme svá porouchaná těla k opravě, říkáme, že se chceme uzdravit, ale někde úplně uvnitř nás svou nemoc potřebujeme, bojíme se její ztráty a naše tělo udělá vše pro udržení naší potřeby.

Najděme si čas lépe poznat sami sebe, vždyť jsme našim nejbližším přítelem, přítelem se kterým trávíme celý svůj život. Přeji všem krásný den a úsměv na rtech!