Ti kterých se týká o něm nemluví.Oběti ani násilníci. Děje se většinou za zavřenými dveřmi-mimo kontrolu veřejnosti.
Obětmi jsou nejčastěji děti, senioři a ženy. Je-li obětí muž, je odhalení takového jednání ještě obtížnější, muži mají strach ukázat své slabiny. V úvodu mi dovolte pár základních faktů o násilnících a obětech, jádrem mého článku však je pohled oběti, která často velmi oddaně na svém trýzniteli lpí a chrání ho. Co se v člověku musí stát,že chrání svého kata? Bohužel často i veřejnost se dívá na oběti domácího násilí skrz prsty. Mnozí mají pocit, že oběť nese vinu na svém údělu a utrpení a to zejména proto,že se nedokáže pachateli vzepřít.
Domácí násilí může být fyzického, psychického nebo sexuálního charakteru. Vždy nechává obrovské šrámy na duši oběti, neboť se jedná o násilí mezi nejbližšími, kde to co je narušeno je právě vztah a důvěra. Často oběť násilníka miluje. Ať už jako partner, dítě nebo rodič. Klíčovými znaky tohoto druhu násilí je zejména opakovanost, dlouhodobost a stupňování agrese. Někdy se rozdělení rolí násilníka a oběti může střídat. Jeden oplácí druhému. Útok agresora doprovází hádky, rvačky a spory. Útok se může stupňovat od nadávek, snižování lidské důstojnosti až po fyzické násilí nejhrubšího zrna.
U psychického násilí se nejčastěji jedná o zastrašování, omezování osobní svobody (kam jdeš, s kým mluvíš, co říkáš, kdy přijdeš...), snižování samostatnosti a sebedůvěry. Násilníci chtějí o své oběti rozhodovat, řídit její svět a hlavně chování. Agresor touží mít vše pod kontrolou a často se mu to i daří. Málo kdo si uvědomuje, že násilím je i neustálé přehlížení přání a potřeb druhého.
To co označujeme pojmem fyzické násilí si každý dovede představit. Takové násilí je více společností odsuzováno a považováno za společensky nebezpečné. V médiích je nejčastěji prezentována právě tato forma násilí. Nepochybně při něm hrozí těžké újmy na zdraví i smrt. Osobně si myslím, že dlouhotrvající psychický nátlak dokáže způsobit to samé.Těžké duševní poruchy oběti i smrt (nejčastěji sebevražda). Často si tyto způsoby násilí vzájemně prolínají. Oběti sami říkají,že šrámy na duši si nesou po celý svůj život. Pachatel se většinou snaží i o sociální izolaci své oběti (zákaz setkávání se s rodinou a přáteli), oběť je tak snadněji ovladatelná. Nezřítka se zde promítne i záměrné vytvoření finanční závistosti oběti na pachateli (oběť nemá přístup k finančním prostředkům).
Jestliže se oběť nedokáže vzepřít pachateli při prvním útoku, jasně mu ukázat překročení hranic, velmi snadno se dostane do bludného kruhu. První útok je nejlepší šancí na zastavení pachatele.Vzepřít se pachateli je však velmi těžké. Zejména je překážkou citový vztah a důvěra k pachateli. Může hrát roli i ekonomická závislost, ohled na děti (to je z pohledu oběti-pro děti je v těchto případech snaha o zachování rodiny spíše trýznivým faktorem),zdravotní postižení, závislost a bezmocnost u seniorů aj. faktory. První útok bývá často mírnější než jeho následovníci. Každopádně se oběť staví do role závislého a pachatel jí v této roli utvrzuje. Z oběti se stává ustrašená liška zahnaná do své nory. Bojí se vyjádřit svůj názor, vůbec se bojí promluvit, cokoliv udělat, žít. A stále věří, že už se to nebude opakovat,i když někde uvnitř jasně ví, že to přijde zas a znova. Stejně jako se střídají roční období, střídá pachatel důmyslně období klidu s atakami násilí. Nechává oběti naději. A udržuje ji v bludném kruhu. Oběť často obviňuje sebe, přemýšlí kde dělá chyby, neodsuzuje svého kata.
Nejsmutnější je, že je velmi těžké v těchto případech postavit se do role zachránce, oběť se záchraně často brání. Což je pochopitelné z výše popsaných důvodů.
Doufám, že můj článek někomu pomůže, pomůže pochopit, že je na něm pácháno násilí. A začne hledat cestu z bludného kruhu ven. Čas snad rány trochu zacelí a každé nové ráno bude konečně i nadějí.
