Když zemřela, měla v sobě čtyři promile alkoholu. Já si ale myslím, že její srdce už neuneslo to obrovskou bolest, kterou měla v sobě.
Sešli jsme se pod „benešákem“ v Ústí nad Labem. Na druhém břehu řeky, za našimi zády, zářily šňůry světel nočního města. Projíždějící automobily občas rozvibrovaly most, který vydával temné dunění podkreslující její hudbu. Ten večer most nespojoval jen dvě městské části. Spojil naše duše s její. Syrová výpověď o životě umělkyně s velkým hlasem a srdcem promítaná na betonovou zeď mostního pilíře. Nebyla načančanou panenkou showbusinessu bez vlastního názoru. Byla opravdová, stejně jako atmosféra toho večera. Myslím, že pokud se na to Amy Winehouse tam seshora dívala, tak se jí to určitě líbilo.
Jdete na dokumentární film o slavné zpěvačce, která zemřela předčasně a připojila se tam nahoře do Klubu 27. Nečekáte ale, že vás to emočně rozseká na kusy. Režisér a scénárista Asif Kapadia odvedl skvělou práci, která vás přibije do židle a nepustí vás ještě dlouho poté, co odezní závěrečné titulky.
Sledujete malou holčičku měnící se v uhrovatou holku a zpěvačku. Její první koncerty a milostné průšvihy, ze kterých se dostává tak, že píše. Její texty jsou o lásce a bolesti, kterou jí láska přináší. Album Back To Black je jí plné a dostává ji na špičky prodejnosti. Její nevěřícný výraz, když přebírá 5 cen Grammy: „Hele, to jako já obyčejná holka?“ Profesně je na vrcholu, osobní život s jejím mužem je jako jízda na horské dráze. Nebo spíš na drogové dráze, po které jedou společně. Vidíte její problémy s příjmem potravy i to jak je záběr od záběru křehčí a křehčí. Vidíte, že její muž jí ničí život, chce se vám křičet: „Amy, pošli ho do hajzlu, než tě zničí úplně!“ Nejde to, je to jen film a navíc dopředu znáte jeho konec. Ničí ji i další muž jejího života, její otec, který sleduje především vlastní cíle a skrze Amy hledá své místo na slunci. Novináři ji sledují na každém kroku, fanoušci celé hodiny skandují její jméno. Je veřejným majetkem. Vidíte několik pokusů, kdy se Amy snaží z toho všeho vymanit. Marně. Na jejím posledním koncertu v Bělehradě, který měl být jejím comebackem, je z Amy už jen stín té kterou bývala. Místo comebacku přichází derniéra.
Přichází den, kdy ji v jejím bytě naleznou mrtvou. Srdce se vám svírá při pohledu na nosítka, která zřízenci vynášejí z domu. I na tu dálku vidíte, jak je tělo v pytli drobné a skoro nic neváží. Je konec.
Nesoudíte ji, protože vám hlavou běží myšlenka, zda byste vy v její situaci byli schopni takový život ustát. Stejně jako řada dalších diváků jsem plakala. Tekly mi slzy nad tou holkou se starou duší, velkým srdcem a hlasem.
V těch slzách smutku nad Amy byly zároveň slzy štěstí, protože tohle nám zprostředkovala moje dcera se svým mini týmem. Ty holky dřou jako koně na tom, čemu věří a já jim moc fandím. Jsem na tebe i vás všechny moc hrdá.
