O prasárničkách

Hmmm, prasárničky..…přemýšlíte o čem to tak asi bude, co? Žádné nemravnosti, kdepak, to bych si nedovolila.

Kamarádka vylovila z kabelky balíček, nábožně ho rozbalila, vytáhla kelímek a rozzářeně mi sdělila: „Sem šla k řezníkovi pro maso a měli zavářku. Domácí, dodala na vysvětlenou.“ Prsty s rudými nehty zalovila v kelímku, rudě nalíčené rty olizovaly zavářku z prstů, Draculova milenka hadr. „Kristepane, ty seš takový prase, ty to ještě furt jíš?!?“

 „ Nó, když mě to tak strašně chutná, můžu se po tom utlouct“ vysvětlila mi omluvně.

Znechuceně jsem ji sledovala a jak se ukázalo oprávněně jsem nabyla dojmu, že jí ani dlouhé roky nezbavily vášně pro další prasárničku.  „Že ty ještě pořád jedeš v těch vinných klobásách?“ zeptala jsem se podezřívavě.

 „Ale jo, jen je problém sehnat fakt dobrý, už to není co  bývalo“ postěžovala si. Na chvíli si dokonce přestala olizovat zavářku z prstů a zasnila se nad časy, kdy byly masné výrobky ještě k jídlu a my jsme spolu sdílely školní lavici.

Zavářka by se při vyučování jedla dost blbě a pro ten případ se zásobovala vinnou klobásou. Syrovou. Schovaná pod lavicí, ucucávala z půlmetrového střívka jeho obsah. Ke cti jí slouží, že když bylo dílo dokonáno, tak střívko vyhodila.

„Ty máš fakt kliku, že nemáš ten pica (čti pajka) syndrom, to bys k tomu musela sežrat i ten kelímek" blýskla jsem se nově nabytými znalostmi. Ne, že bych byla tak chytrá, ale shodou okolností jsem nedávno četla a konzumentech různých podivností. K snídani hrst hlíny, k obědu trocha písku včetně papírového sáčku, ve kterém jste si ji přinesli z nejbližšího pískoviště, to celé zapijete sklenkou vody a na závěr si ji dáte jako dezert. Tedy tu sklenku, samozřejmě.

A tak jsem zapátrala po stravovacích prasárničkách. Cíleně jsem vynechala různé národní zvyklosti jako vejce vařená v moči mladých chlapců,oko tuňáka, kaloně vařené zaživa a podobné ňamky neb jiný kraj, jiný mrav a vrhla se do vlastních tuzemských řad.

 Ranní kávu si dochucujeme lžící sádla. Vánočku konzumujeme se salámem, tlačenkou, játrovou paštikou. Na smažený chleba ve vajíčku si mažeme marmeládu, na rohlík se sádlem pro změnu povidla. Chleba s rybí pomazánkou a šlehačkou, olejovky s čokoládou. Nanukový dort s kečupem. Ovocné knedlíky s tatarkou. Smažený hermelín s krupicovou kaší. Laskonky s kremžskou hořčicí. A protože jsme ji všechnu vypatlali na laskonky, tak si párky namáčíme v ovocném jogurtu. Smažený vepřový řízek s rajskou omáčkou a knedlíkem nebo bramboračka zajídaná švestkovým koláčem se proti některým kombinacím jeví jako celkem neškodná záležitost. Proti gustu žádný dišputát. 

Moje soukromá prasárnička není nijak excentrická, jen by podle nutričních specialistů měla být označena lebkou se zkříženými hnáty a výstražným nápisem - jen na vlastní nebezpečí!. Občas se neudržím a na posezení lačně spořádám sáček mastných, přesolených hospodských brambůrků. Ta slast, když si olizuju slané mastné prsty! Obvykle mi, jak jinak, bývá potom druhý den šoufl. No a proto, že mi je šoufl, tak jsem na dietě a tím se vlastně ten zvýšený příjem kalorií anuluje a jsem sama před sebou z obliga. Obyčejně se zapřísahám, že už to tentokrát bylo fakt, ale fakt naposled. Stejně ale, ty mrchy mastný, nad mým charakterem vždycky vyhrají.

A jak jste na tom, vy?