Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát….Báječná ženská v něm figuruje také, dále už to ale pokračuje úplně jinak, než v té známé písničce
Moje báječná přítelkyně měla malé dítě, malé autíčko a manžela. Když se do toho malého autíčka všichni včetně bagáže naskládali, moc místa už tam nezbývalo. V této sestavě vyrazili na dovolenou do Maďarska. Byl začátek devadesátých let, regály v obchodech se ještě neprohýbaly pod ovocem a zeleninou všeho druhu, konzumní společnost byla ještě v plenkách a ani ty papírové snad tehdy u nás ještě nebyly.
Hned za maďarskými hranicemi se s nadšením vrhla na prvního prodejce ovoce, postávajícího se svým zbožím u silnice. Broskve velké jako mužská pěst, melouny rudé jako západ slunce nad maďarskou pusztou, odolat nešlo. Bedýnka plná broskví a dalšího ovoce změnila majitele. Nasedli do auta, bedýnku si s majetnickým výrazem to všechno je moje, dala na klín a pokračovali směrem na Budapešť. Lačně se zakousla do sametově hebké broskve. Sladká štáva jí stékala po bradě a kapala do výstřihu, obsah bedýnky se rychle přesunoval do jejího žaludku.
Blížili se k centru Budapešti, když jí začalo být tak nějak šoufl. Střídavě rudla, bledla, do výstřihu jí teď pro změnu padaly krůpěje potu velké jako pingpongové míčky. „Zastav! Je mi hrozně blbě, musím na záchod“ úpěla. Ježíšmarjá, kde ti tady asi mám tak zastavit?“ oponoval jí manžel. S vytřeštěnýma očima se rozhlížela okolo. Auta zepředu, zezadu, po stranách. Byla v dokonalé pasti. Křeče v břiše nabývaly na intenzitě, hrozící exploze se blížila. Tušila, že i kdyby jí mohl zastavit a ona vběhnout do nejbližšího obchodu nebo do restaurace, tak jí to bude k ničemu. Zkuste se svíjet v křečích, půlky sražené k sobě a vyrazit ze sebe maďarsky: „Dobrý den, prosím vás pustíte mne na toaletu? Ale rychle, už to nevydržím,prosííím….!“
„Zastav!“ zaúpěla znova z posledních sil. „Nebo se po..ru!.“ „Tak se prostě po..r, ale zastavit ti nemůžu“ lakonicky odvětil ten, co jí sliboval podporu v dobrém i zlém. „Ale já už to nevydržím!“ zařvala. V tom jí proběhla hlavou spásná myšlenka. Nočník! Vzadu máme nočník! Otočila se a začala zběsile hledat za předními sedačkami nočník. Dítě, zmatené tím co se dělo, začalo plakat, jako když ho na nože berou.
Tlaková vlna vzniklá vzdechem úlevy hrozila prorazit přední sklo. Obsah jejích střev skončil rychlostí světla v nočníku a prostor autíčka se zaplnil nepředstavitelným odérem. V příšerném smradu, se řvoucím dítětem na sedačce zadní, manželkou s hlavou vraženou do stropu auta a trůnící na nočníku na sedačce přední, projel ten nebožák celou Budapeští.
Znáte takové ty malé konverzační příručky pro ty, co neumí ani beknout v cizím jazyce? Jsou v nich různá velice potřebná slovní spojení jako například: „Smím vás pozvat na šálek čaje?“ nebo „Jako hlavní chod si dám pečené brambory ve slupce, s fazolkami, sýrem a tuňákem.“ Ale abych nebyla škarohlíd, našla jsem i frázi: „Rychle, potřebuji lékaře!“ Při nejhorším se dá také použít.
Sakra, proč nikoho ještě nenapadlo zařadit tam větu: „Dobrý den, prosím vás pustíte mne na toaletu? Ale rychle, už to nevydržím,prosííím….!“
A víte co? Já vám prozradím jak je to maďarsky, třeba se vám to bude jednou hodit :
Jó napot, mehetnék kérem toalettre? De gyorsan, mert már nem bírom tovább tartani, kérem…
