Přemýšlela jsem o Daniele Drtinové a mnoha jejích kolezích a kolegyních nejen na ČT. Myslím, že to, co dělá jejich moderátorský styl tak "angažovaný" a útočný, je nadužívání uzavřených otázek. To je způsob ptaní, který od dotazovaného vyžaduje odpověď typu ANO-NE. Takový styl snadno a rychle posouvá debatu do osobního střetu.
Moderátor/ka nadnese nějakou vlastní hypotézu. Dotazovaný/á má možnost souhlasit nebo nesouhlasit. Když začne věc vysvětlovat nad rámec binárního, černobílého ANO-NE, je utnut/a s tím, že "na to nebyl/a tázán/a", a z potenciální věcné diskuse se stává osobní přetahovaná mezi moderátorem a hostem.
Jak z toho ven? Přesunem k otevřeným otázkám, tedy otázkám začínajícím slovy KDO, CO, JAKÝ, KTERÝ, ČÍ, KDY, KDE, JAK, ODKUD, KUDY nebo KAM. Záměrně vynechávám oblíbené PROČ. Proč? Protože i "proč" je konfrontační, vyzývá dotazovaného/ou k tomu, aby se obhajoval/a a směřuje debatu do slepé uličky. Proč? "Proto", "pro slepičí kvoč", aneb "co je ti po tom".
Vedení debaty prostřednictvím otevřených otázek je pro moderátora/ku mnohem složitější, než palba vlastních dojmů, které má host odkývat. Moderátor/ka musí velmi dobře znát danou oblast a pohotově zvládat nečekané diskusní zvraty. Daniela Drtinová je prototypem moderátorky, která si připraví seznam několika hypotéz a ty pak ve studiu s hostem "projede" bez ohledu na to, co se host snaží vysvětlit. Taková debata pak působí velmi nevyrovnaně, moderátorka se staví do nadřazené pozice a dokonce dává dotazované osobě kolikrát najevo, že odpověděla "správně" či "špatně". Problém je, že měřítkem "správnosti" odpovědi je jen to, nakolik se host trefil do seznamu dojmů moderátorky.
Text zveřejnily Britské listy 12. srpna 2013 pod názvem Štěkna - aneb jak se ptát a nechtít se nic dozvědět.
Štěkna - aneb jak se ptát a nechtít se nic dozvědět - See more at: http://blisty.cz/art/69662.html#sthash.0RXceVWO.dpuf
Štěkna - aneb jak se ptát a nechtít se nic dozvědět - See more at: http://blisty.cz/art/69662.html#sthash.0RXceVWO.dpuf
