Čeští koaliční politici přesvědčují občany, že politika znamená hru politiků. Od her je to pojmově kousek ke strategiím a taktikám, které zas evokují souboj. A v boji je přeci dovoleno vše. Jenže politika má více rovin. Tedy ta demokraticky dělaná.
Tři rozměry politiky
Anglické pojmy politics, policy a polity překládá čeština slovem politika. Obdobně tak činí němčina (Politik), francouzština (politique), dánština (politik) a vlastně všechny jazyky kontinentální Evropy. Problematického překladu anglického slova policy si od 60. let 20. století postupně povšimli frankofonní a němečtí badatelé ve společenských vědách. Když se v 70. letech 20. století v anglofonním prostředí etablovala nová vědní disciplína zabývající se tvorbou politik nazvaná policy studies, problém s překladem pojmu policy se umocnil.
Německý politolog Karl Rohe popsal v roce 1978 anglické pojmy politics, policy a polity jako tři rozměry německého slova Politik. Politics značí „konfliktní proces“, policy vymezuje „obsahový rozměr“ a polity je „dějovým rámcem“, který zahrnuje také ústavní rámec právního řádu. Jinak řečeno, německé slovo Politik je významově složitější výraz, než jak by naznačoval jeho prostý překlad do angličtiny jako politics. A stejně tak je to s významovými rovinami českého slova politika.
Jak to, že máme jen „jednu" politiku, když angličtina má "tři"? Původem německý politolog (a zakladatel analýzy politické korupce) Arnold Joseph Heidenheimer v roce 1986 vysvětloval dnešní absenci přímého překladu anglického pojmu policy jako důsledek odlišného pojetí role státu v Anglii a v kontinentální Evropě. Proč „dnešní“ absenci? Protože třeba němčina v minulosti používala pojmy Policey a Polizey, které byly významově blízké soudobým anglickým výrazům Policey a Policy. Dnešní anglické pojmy policy a politics byly původně spojené se šlechtou a vyššími vrstvami, ale postupně zlidověly, tedy začaly se používat i v souvislosti s činností běžných občanů.
To v kontinentální Evropě došlo k opačnému významovému posunu. Heidenheimer tento vývoj spojuje s tzv. vyšší úrovní státnosti, tedy s vyšší mírou rozlišování na „nižší“ a „vyšší“ vrstvy společnosti, které se prohloubio v dobách absolutismu. Politiku ve smyslu policy a politics si i v 19. století čím dál více přivlastňovaly vyšší vrstvy rodících se národních států. Tím se politika v kontinentální Evropě vzdalovala světu "běžných" občanů.
Rozdílná společenská struktura v kontinentální Evropě a vznik národních států také přispěly k absenci přímé obdoby anglického pojmu polity. Současné slovníky překládají polity jako uskupení nebo (politické) zřízení, ale také jako společenství, národ (coby společensko-politická skupina), systém, režim, ustavení nebo založení. Překlady slova polity do češtiny se významově prolínají s překlady anglických slov commonwealth, empire, nation, system, regime, establishment či constitution.
Anglické slovo polity je tak významově blízké kontinetálnímu pojmu stát, s jehož překladem má naopak problém angličtina, protože podstatné jméno state může znamenat zemi v politicko-geografickém pojetí (land, country, state), ale také vládu (government) nebo stát jako instituci (state). Zatímco anglický pojem state historicky znamená spíše „společenství lidí“, jejich místní (samo)správu a také odkazuje na autority mimo církev, v kontinentální Evropě se stát stal ztělesněním institucionalizované „veřejné moci“, která působí direktivně shora. Symbolicky takové pojetí vystihuje výrok "Stát, to jsem já" (L'État, c'est moi), který prý v 17. století utrousil absolutistický monarcha Ludvík XIV. A z moci působící striktně shora dolů si také utahuje Cimrmanova hra Blaník, kde "padají rozkazy".
Zjednodušeně se tak dá říct, že zatímco angličtina používá pojmy politics, policy a polity, kontinentální jazyky mají "jednu" politiku a k ní slovo stát, přičemž politika zahrnuje spíše rovinu politics, stát zahrnuje spíše rovinu polity a rovina policy (a policy making) je obsažena v pojmech politika i stát. Jenže ani s tím státem to není tak jednoduché. Stát je výrazem pro instituci (státní zřízení), správu (úřední aparát), ale také pro ztělesnění moci. To lze označit pojmem vládnutí (anglicky governance), ovšem v češtině má vládnutí velmi blízko k pojmu ovládání. Mnohdy se tedy i v důsledku "státní" kontinentální tradice používá slovo správa nebo správy věcí veřejných, ovšem od správy je to zas kousek veřejné správě, k administrativě, k úřadům a úředníkům. Tyto pojmy jsou často vnímány negativně a bývají spojovány s hanlivě míněnými souslovími jako "rigidní byrokracie" nebo "úřední šiml". Demokratická veřejná správa ve smyslu anglické public administration a public management přitom znamená něco jako "provozního řízení" věcí veřejných.
Politika a policie
V souvislosti s aktuálním politickým diskurzem také stojí za zmínku i pojem policejní stát, kterému dnes bývá rozuměno jako nadměrné moci represivních složek. Původní význam sousloví byl ale poněkud jiný. Slovo Policey bylo v německém kontextu v 18. století používáno jako výraz pro pořádek, který byl v praxi udržován prostřednictvím centralizované absolutistické byrokracie, která si přivlastňovala veškerou moc. Polizeistaat je pojem, který v ponapoleonském Německu zpopularizovali tamní liberálové jako symbol absolutismu, tedy starého a špatného pořádku. Slovo vzniklo jako rétorický neologismus, který spojil Policey (psaného také jako Polizey nebo Polizei) a Staat do slova Polizeistaat. Polemicky pak byl tento pojem dáván do protikladu s pojmem Rechtsstaat, který odkazuje na právní nebo ústavní stát, tedy zřízení, kde je výkon vládní moci vymezuje a usměrňuje právní rámec.
Politika v demokratickém právním státě
Politics, policy, polity. České slovo politika skutečně zahrnuje více rovin, než jen handrkování politických stran. Vláda lidu, lidem a pro lid – tak formuloval Abraham Lincoln zásady demokracie v roce 1963. Tyto zásady zmiňuje i Ústava České republiky, když vymezuje státní moc. Ústava také výslovně odlišuje moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Zato žádnou „moc politickou“ Ústava nestanovuje, pouze ve dvou článcích popisuje podstatu politického systému a roli politických stran: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ (čl. 5) a „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“ (čl. 6).
Dá se říct, že politické vydírání je druhem násilí a tudíž je v rozporu s Ústavou. Ale třeba vycházela koalice z přesvědčení, že je třeba chránit zájmy vydírající menšiny...
Mimochodem, anglické slovo policy znamená mimo jiné i vytříbené mravy, zdvořilost, eleganci, kulturnost a civilizovaost. Policy totiž sdílí jazykové kořeny s pojmy polite (slušnost, zdvořilost) a polish (lesk, leštidlo, ale také uhlazenost, vytříbenost). Redukce politiky na špinavou hru tak vypovídá vše o těch, kteří nám toto pojetí vnucují, ale vůbec nic o demokratickém vládnutí.
Text publikoval Deník Referendum 20. června 2013 pod názvem Populárně-vědecky o politice. Rozšířeno.
