Ve svobodném světě se lehce necháme zviklat vírou, která nám slibuje nemožné, vírou, která nám dává pocit výjimečnosti, nadřazenosti, která slibuje, že nikdy nebudeme ohroženi a vždy budeme milováni. Vírou, které nerozumíme, ale nasloucháme lidem, kteří nám jí popisují. Je jednoduché si dnes říct, budu muslimkou, vzít si šátek a jít hájit Islám, protože není nikdo, kdo by mne za to trestal nebo dokonce zabíjel.
Tenhle článek bych nikdy nenapsala, kdybych neviděla pořad „máte slovo“ a následně nečetla článek paní/slečny Červenkové.
Na dovolené v Tunisku se mi dostala do ruky brožurka „Ženy v Islámu“, a protože jsem byla zvědavá, hned jsem se do ní začetla. Brožurku vydala společnost pro předávání islámského poselství a má celkem 50 stran, takže to nebylo nic náročného.
Tahle brožurka popisuje Islám jako náboženství, které je naprosto pro ženy ideální, je to vlastně takový pohádkový svět, kde má žena skoro všechna práva, a pokud nějaké nemá je to jen a jen pro její dobro. Tahle brožurka zná jen mírumilovné a milující muže, kteří by mouše neublížili, a pokud ano, tak jen proto, aby ochránili svou milovanou a jedinou manželku.
Dokážu si představit ženu, která ve svém mládí hledá smysl života, přemýšlí o budoucnosti, potýká se se svojí svobodou, ženu která má jakékoliv problémy a starosti, ženu, které se do rukou dostane tato brožurka. Pokud nikdy o Islámu nic jiného nečetla, musí zákonitě získat pocit, že tohle je ta pravá víra. Další den si vyhledá propagandistické stránky Islámu, koupí šátek a bezhlavě se vrhne do televize bránit svojí víru a všichni kdo jsou proti její víře, jsou zlý a ošklivý a je nutné je přesvědčovat o tom, jak moc se mýlí. Jenže Islám není jen tato brožurka.
Slečna/paní Červenková ve svém článku píše o rovnoprávnosti mezi mužem a ženou. Ano, Korán má několik súr, kde je žena rovnoprávná s mužem, ale jedna súra, který snad mluví za všechny, který nejen vysvětluje proč je muž nadřazený, ale ještě mu přiznává právo, na to aby ženu bil.
„Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:34)
Dále se ve zmíněném článku uvádí, že svědectví ženy je rovno svědectví muže, že i žena(y) mohou zapsat dluh, pokud jsou dvě (to kdyby jedna zapomněla), ale jaksi už se zapomnělo říci, že dluh můžou nechat zapsat dva muži nebo muž a dvě ženy. Dvě ženy bez muže opět nic nezmůžou. Bylo by fajn citovat celý verš, nejen jeho část , která se hodí.
„Vy, kteří věříte, dáváte-li úvěr dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to! Nechť písař to mezi vámi sepíše spravedlivě, nechť žádný písař neodmítne to napsat tak, jak jej tomu Bůh naučil, a nechť zapisuje, zatímco mu bude dlužník diktovat, a nechť bojí se Boha, Pána svého, a nechť ničeho z dluhu neubere! A jestliže dlužník je choromyslný či slabý anebo nemůže sám diktovat, nechť diktuje jeho poručník, a to spravedlivě! A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout. A nechť se svědkové nezdráhají, jsou-li přizváni. Nezanedbávejte zapsat dluh, ať již je malý či velký, až do lhůty jeho! A toto je u Boha spravedlivější a přímější pro svědectví a jistější pro potlačení pochybností, pokud se ovšem nejedná o přímý obchod mezi vámi; tehdy není pro vás hříchem, jestliže to nezapíšete. A berte svědky, jestliže mezi sebou obchodujete, avšak neubližujte ani písaři, ani svědkovi. Jestliže tak učiníte, jest to hanebnost. A bojte se Boha, vždyť Bůh vás věru učí a ví o všech věcech.“
Rodinné právo se v Koránu zmiňuje mnohokrát, nechce se mi vypisovat všechny súry, které o něm pojednávají, věřím, že ti co chtějí, si je jednoduše vyhledají na internetu, nicméně ani zde není ženám co závidět, ať již se jedná o dědictví, rozvod apod.
Ještě se zmíním o zážitku slečně/paní Červenkové. Chápu, že jí velice zasáhl, jakékoliv ženě bych nepřála, aby zažila znásilnění, pokus o znásilnění nebo jakékoliv jiné násilí, které je na (nejen) ženách pácháno, a které si zaslouží přísné tresty, a já bych si přála, aby v případě usvědčení násilníka, byly používány.
Svobodný svět má nakročeno k tomu, aby opravdu tyto činy trestal, bohužel toto není možné říci o Islámu, kde je násilí na ženách povolováno a tolerováno.
Nikdy jsem zahalená nechodila a nikdy se mi nestalo, že by muži nepochopili jasné „NE“, pokud šlo jen o návrh schůzky nebo jakékoliv dotyky. Je mi jasné, že pokud bych se setkala s násilníkem, moje „NE“ mi bude k ničemu, stejně jako slečně šátek. Naštěstí nelze všechny muže házet do jednoho pytle.
Ne, neodsuzuji ženy a dívky, které si svobodně jako svojí víru vybraly Islám. Jen mám přání, aby oni dokázaly tolerovat víru mou, ať již je jakákoliv.
Na závěr jen malá citace z uvedené brožurky:
„Společnosti, které odbočily prvním směrem, jednají se ženami podle zvyků a tradic zděděných po svých předcích. Tyto tradice obvykle upírají ženám mnohá práva, která jim dal islám. Kromě toho je se ženami jednáno podle standardů, které se velmi liší od standardů uplatňovaných vůči mužům. Tato diskriminace proniká do života jakékoli ženy: při narození je uvítána s menší radostí než chlapec, je méně pravděpodobné, že půjde do školy, může jí být odepřen podíl na rodinném dědictví, je pod neustálým dohledem, aby se nechovala nemravně, zatímco nemravné činy jejího bratra jsou tolerovány, může být dokonce zabita za to, co mužští členové její rodiny obvykle dělají a chlubí se tím, má velmi malé slovo v rodinných záležitostech nebo zájmech komunity, nemusí mít úplnou kontrolu nad svým majetkem a svatebními dary, nakonec jako matka by dala přednost rodit chlapce, aby dosáhla vyššího postavení ve své komunitě“
