Není to tak dávno, co jsme s přítelem vedli diskuzi na téma děti. Jsme spolu nějaký ten rok, nedávno jsme si pořídili bydlení, kde vydržíme asi až do smrti a už nejsme náctiletý. Máme oba dva práci, a ačkoliv naše platy nedosahují průměru, jde to. Takže jsme se rozhodli pořídit si nějakého toho drobečka, kterému dáme veškerou péči a lásku. Tak nějak plynule jsme z výběru jména přešli na to, co nás naučili rodiče. Některé poučky jsou úsměvné, jiné nám lezly krkem ještě celkem nedávno, ale skoro všechny bychom chtěli předat dál …
„Nikdo ti nesmí ublížit“ – nevím, kdy mi poprvé řekli tuhle větu, ale říkali mi jí opravdu často, protože je to jedna z vět, kterou jsem si vybavila jako první. Pamatuji si její mutaci, kterou jsem si vytvořila někdy na základní škole. Pamatuji si, jak jsem řekla učitelce, která na mě hystericky řvala, aby na mě neřvala, že to nedělá ani maminka. Nastalo ticho a následné pozvání rodičů do ředitelny.
Moji rodiče nikdy nejednali o nás, bez nás (je nás doma více), takže do ředitelny šli nejenom rodiče, ale i já. Ačkoliv jsme nebyli andílci, rodiče nás vždy podrželi, teprve doma jsme si vyslechli svoje a občas se to neobešlo bez naplácání.
„Můj dům, moje pravidla“ – tuhle větu začala moje máma používat, když jsem šla do puberty. Argumenty, že se nejedná o dům, ale byt, že byt není její, ale obecního úřadu vůbec nepomohly. Prostě v deset budeš doma a konec. Spousta dalších pravidel, které se mi zdáli nesmyslná. Teprve dnes mi dochází podstata, jestliže někdo platí veškeré výdaje a náklady na můj život, nezbývá mi, než dodržovat jeho pravidla.
„Tvoje svoboda končí, tam kde začíná svoboda ostatních“ – ne tohle moji rodiče nevymysleli, ale jsem velmi ráda, že mě to naučili, myslím, že tím by se měl řídit každý z nás …
„Můžeš mít svůj názor, není nutné jít se stádem“ aneb „Když skočí z okna, skočíš taky!?“ Tohle mě zachránilo od experimentování s drogami a od spousty průšvihů, které bych měla jen proto, že ostatní to dělali také …
„Pokud uděláš chybu, přiznej se a omluv se“ i tahle poučka mě několikrát zachránila, byť uznávám, není moc příjemné v době puberty uznávat chybu a ještě se omlouvat …
„Když na něco nemáš, šetři a nezadlužuj se“ tímto jsem si musela projít, abych pochopila, že je lepší stará televize než rok zadlužení. S postupem času a po zkušenostech dodávám „dluhy ti nikdo neodpustí, a pokud nemáš na splátku, komunikuj, komunikuj, komunikuj“
„Spoléhej se sama na sebe“ i tohle pravidlo se mi několikrát hodilo, kolikrát má člověk problém, ale mnohdy si jej musí vyřešit sám. Přátelé mohou poradit, ale rozhodnutí je na nás.
„Co můžeš, udělej si sama“ co mohli, to mě naučili, a tak pro mne není problém uvařit, vymalovat pokoj, složit nábytek stejně jako vyměnit si žárovku v autě, naporcovat maso nebo zapojit lustr. Ještě dnes se od nich mnoho věcí učím, kdykoliv mohu přijít a oni mi poradí, ukážou, naučí
„chovej se tak, aby ses za sebe nemusela stydět“ na tohle si často vzpomenu, když někam volám, když paní za přepážkou nechápe nebo nechce chápat … bohužel zjišťuji, že to, že se chováte slušně, nezaručí, že i ostatní se k vám budou chovat slušně. Kolik lidí neděkuje, nezdraví …
„Nečekej až … „ nečekám, až budu mít barák a jsem ráda za byt. Nečekám, až vyhraju ve sportce a jsem ráda, že mě můj plat uživí. Nečekám na prince a jsem ráda, že je můj přítel hodný a slušný chlap, a že mne má rád. Nečekám až, žiju dnes.
„Věcí, které nejdou, není moc, jde to, když se chce“ Dodnes poslouchám od lidí, že něco nejde nebo nemůžou, většinou pouze nechtějí ztratit pohodlí a jistotu.
„Kdo chce práva, musí plnit povinnosti“ Začalo to nenápadně, chceš jít ven, tak umyj nádobí. Chtěla jsi psa, tak se o něj starej. Dneska je to moje oblíbená věta. Ano, jestliže na mne nějaký klient ječí, že má právo, velmi ráda ho upozorním, že má i povinnosti.
„Když nestihneš přijít včas, tak alespoň napiš SMS“ překvapuje mne, kolik lidí přijde někam o deset minut později a ani je nenapadne poslat SMS, nebo se omluvit.
A pak tu jsou obecné poučky, které jsou úsměvné. Vezmi si ráno čisté prádlo, kdyby tě náhodou odvezli do nemocnice. Nemíchej alkohol. Chovej se tak, aby si nechovala. :)
Nemám strach, že náš drobek nebude mít značkové oblečení, že nebude mít nejnovější technické hračky, a že možná někdy dostane naplácáno. Mám strach z toho, jak ho tohle všechno naučím … Nevím, jak to dokázali moji rodiče. Nevím, jak přežili mojí pubertu, moje neúspěchy a veškeré moje vrtochy. Co ale vím, že jsem jim za to velmi vděčná a jsem ráda, že jsou, jací jsou ….
