Vejde-li do kontaktu s nějakou osobou,člověk automaticky předpokládá, že komunikuje se stejně vzdělaným člověkem na stejné inteligenční úrovni. Je to podvědomé, bezděčné.
Možná odtud pramení časté následné nedorozumění. Nařčení z rasové nesnášenlivosti, nadávky a agrese je už jen následek tohoto prvotního střetu. Střetu dvou výrazně rozdílných světů. Světa gramotnosti a negramotnosti. Protože propast mezi nimi ,ač se to nezdá, je obrovská a důsledky nedozírné. Musíme pochopit, že mnohdy jako bychom mluvili cizí řečí. Můžete mít sebelepší úmysly, zůstanou nepochopeny. Pokud se ještě připojí již pevně zakořeněné předsudky vůči vám, je možnost pozitivní komunikace nebo soužití mizivá, prakticky žádná.
Já jsem se poprvé setkal s člověkem, který neuměl číst ani psát, na vojně. A byl to pro mne šok. Nějak mne ani nenapadlo, že by mohl někdo takový v našem vyspělém socialistickém zřízení ještě existovat. Od té doby jsem snad trochu dospěl, přesto velmi často zapomínám při hovoru s druhým člověkem, že se neshodneme možná právě proto, že jsme každý z pomyslného "jiného" světa.
Jaká je současná situace? Až zamrazí, když nahlédneme do statistik.
Jen s obtížemi se lze radovat při seznamování s údaji Českého statistického úřadu. Zde jsou výsledky v procentech: 51 % romských dětí se učí ve zvláštních školách, 22 % propadá v první třídě, 56 % Romů jakéhokoliv věku nemá ani základní vzdělání, 0,8 % má vysokoškolské vzdělání, 85 % je nezaměstnaných, 75 % se podílí na kriminalitě, 60 % dospělých vězňů jsou Romové.
Nikoliv v procentech: Sociální dávky pro Romy = 20 miliard. Počítá se s 320 000 Romy v příštím roce 2015. Každých 14 let se jejich počet zdvojnásobí.
Zvláště poslední věta je velmi znepokojivá. Další přehlížení tohoto problému se vymstí našim dětem, příštím generacím. I když se nás stát pokouší přesvědčit o opaku, koncepčně se tímto problémem nezabývá. Pokud ano, pak absolutně bez výsledku. A přitom by se s touto problematikou řešilo několik zásadních palčivých věcí naráz. Kriminalita, nezaměstnanost, výdaje státu na sociálních dávkách. Ovšem začít se musí opravdu od dětí. Snaha začleňovat starší generace, když jejich děti zůstávají na hranici gramotnosti, je nesmyslná.
Přiznám se, že se nedokážu vcítit do negramotného člověka. Nedokázat číst, nebo jen slabikovat a nechápat význam textu, to je opravdu pro mě nepochopitelné. Musí se tím kompletně měnit náhled na svět ve kterém žijeme. Zkuste o tom chvíli přemýšlet se všemi detaily a důsledky, které z toho plynou. Možná začnete chápat, jak jiní jsou tito lidé a jak cizí a nepřátelští pro ně musíme být.
Nechci nijak hájit cikánskou komunitu v naší zemi. Kdo mě zná, ví, že to určitě ke mně nepatří. Ba naopak mi vadí současný stav "na ruby". Kdy ze strachu před nařčením z rasismu, zavírá výkonná moc oči před hříchy a prohřešky těchto lidí. Jen se snažím s trochou objektivity hledat příčiny. A zkusit je pojmenovat. Protože pokud chcete někoho uzdravit, musíte léčit příčinu nemoci, nikoliv tišit příznaky.
Obávám se jen, že jde o běh na dlouhou trať. A to se v naší republice nenosí. V současnosti jsme na tom hůř než za komančů. To byly pětiletky. A naši politici znají jen čtyřletky. Asi proto je to nezajímavé a hlavně neřešitelné téma.
