Kdyby pan Zeman věděl, jaká konkurence mu odpadla. Osud prostě nechtěl, abych vám kázal z Hradu.
"Ty bys měl jít do politiky."
Tak tohle slýchám neustále od spolupracovníků i členů rodiny. Je to jejich reakce na mé věčné komentáře čehokoliv a kdykoliv. Doufám, že to není jen slušný způsob, jak mne poslat k brdičkům a říct mi abych přestal kecat a začal něco dělat. Jistě by mne rádi viděli ve vrcholné politice a nejde jim jen o to, abych přestal prudit.
Vždyť pochopte, že jsem Čech a jako správný Čech rozumím všemu. I když jsem nebyl v Rusku ani jsem se nenarodil v zábradlí v kině jako brouk Pytlík. A protože nechodím do hospody, tak někde ta moudra trousit musím.
Nedávno moje lepší polovička postoupila o level a odpálkovala mne slovy: " žes nekandidoval na prezidenta." No, nekandidoval. Ale vlastně proč? Já, který měl na Hrad namířeno už v dětství.
Tak, jak rodiče a příbuzní vyzvídají na malých dětech čím by chtěly být a dostávají obligátní odpovědi - popelářem, kosmonautem, já odpověděl na stejnou otázku bez rozmýšlení ve svých pěti letech: "prezidentem". Zřejmě jsem tetu, která se mě ptala, trochu vyvedl z míry, jelikož nenásledovala otázka proč, ale dotaz: " a co si myslíš, že takový prezident dělá?" "Sedí v křesle a zpívá hymnu," byl jsem hned hotov s odpovědí.
Samozřejmě se všichni smáli. A jenom já vím, proč jsem svoji cestu na Hrad nedotáhl do konce. Může za to Matka příroda.
Nemám totiž hudební sluch a zpívat prostě neumím.
