Americkej blbec

Co Čech, to odborník na politiku. Ať už na vnitrostátní, tak na zahraniční. Tak tu máme  10 milionů odborníků na ukrajinský konflikt. Proto jsem se rozhodl, že já už bych asi nic objevného do diskuze nepřinesl a že do politiky dělat nebudu. Raději do včel.

Jenže člověk míní a život mění. Jako slepý k houslím přišel, i já jsem byl zatažen právě do tohoto konfliktu.
Jsem totiž gambler. Respektive soft gambler, protože nehraju automaty a nenaházel jsem do těch blikajících nesmyslů veškerý majetek, jako někteří jedinci. Nemusím se tedy ani léčit, i když v tom by se mnou moje lepší polovička nesouhlasila. Hraju pouze počítačové hry. Prošel jsem vývojem od pískajících Attari gamesek až po dnešní herní tituly. Je věcí názoru co je přínosnější, zda trávit večerní čas u počítačových her nebo u ohlupujících nekonečných seriálů nebo uřvaných soutěží, které si lidé formou SMS zaplatí. Z těch se mi chce zvracet, to bych asi špatně usínal. Tak hraju hry.
Postupem vývoje se prosadily hry on-line, tedy na síti. No a tam, kde v současnosti hraju, jde o souboj dvou náhodných týmů po pěti lidech. Celá záležitost zhruba na půl hodiny. Příště zas úplně v jiném složení. Kdo se nepohybuje v tomto prostředí asi neví, že poslední dobou obrovské množství her vzniká v Rusku. Největší a nejrenomovanější vydavatelé herních titulů odsud nepocházejí. Ale to nic nemění na tom, že Rusko je nejen dodavatelem mnoha nových a nových her, ale i hráčská základna je zde poměrně velká. A tak i já jsem se dostal do hráčské společnosti z východu. Neměl jsem na výběr. Prostě se najednou na těchto serverech objevovalo stále více a více hráčů z bývalého sovětského bloku. I když je hra kompletně koncipována v angličtině, jinak by snad ani neměla šanci na globální síti na úspěch, začala komunikace při hře probíhat rusky. A v azbuce. Spoustu mých bývalých spoluhráčů z Evropy to odradilo a nuceně poslalo k jiným herním titulům, mně to nevadilo. Díky bratrské pomoci jsem z ruštiny maturoval a dodnes dokážu číst. Rusky nepíšu, protože nemám klávesnici a chuť. A proto, že si myslím, že webovým jazykem je angličtina.
Každý hráč má u svého jména vlaječku, hraju hrdě za Českou republiku. Vlastně je to taková každodenní malá světová mise z mé strany, za propagaci ČR ve světě. Díky těmto vlaječkám také vidím, že tu svorně hrají společně hráči z Ruska a Ukrajiny. Pomáhají si, radí, společně pracují pro stejnou věc. Konflikt, nekonflikt v reálném světě. Jenže jen do té doby, než do chatu napíšu anglicky. V tom okamžiku je z Vás černá ovce, bílá vrána. "Inostraněc, amerikanskij dolbec" a podobné invektivy padají jak od ruských tak od ukrajinských hráčů.
Tak nevím. Předpokládám, že tyto hry hrají mladí lidé. Budoucnost obou národů. A z toho mohu logicky odvodit, že nikoliv hranice Rusko - Ukrajina se bude řešit. V brzkém budoucnu se asi bude řešit hranice azbuka - latinka. Ať už ta hranice bude geograficky kdekoliv.