O narozeninové večeři

Slavnostní večer občas dopadne jinak, než plánujete. Lámete si hlavu se slavnostním menu. Nakonec však skončíte sama u stolu s obloženou houskou a polštářem mokrým od slziček.

Můj muž dnes slaví 37. narozeniny. Psychicky jsem nevydržela neprozradit překvapení. Dárky dostal již před 14 dny.

Oblíbený pánský dárek, měkký dárek, triko s límečkem jsem totiž ještě ten den jela vyměnit za větší, a tak jsem musela s pravdou ven. Navíc, on mi dal dárek k svátku také dřív. V podstatě jsem na to měla právo. To druhé, největší překvapení, letenky do Říma, kde prý nikdy nebyl, jsem samozřejmě v sobě dále dusit nemohla. Domluvila jsem i hlídání Vojtíška. Tchyně se postará o vnoučka, mí rodiče zase obstarají babysitting pro hafana. Syna povezeme na východ Čech, psa pro změnu na západ skoro až k německým hranicím.

Výlet to bude doufám nezapomenutelný. Jen my dva a čas, spousta dobrého jídla, pití, starobylých památek, krásných bot a kabelek.  Zařízené je i trendy ubytování přímo u Španělských schodů. Dokonce jsem zamluvila prohlídku Vatikánu. Zkrátka, nemůžu se dočkat. Jenže dnes je teprve 4. února. Václav má narozeniny a mně je opravdu líto, že se nedočká žádného překvapení.

Ráno se alespoň ptám, zda si přeje něco slavnostního k večeři. Odpovídá: „Topinky s česnekem.“ Kroutím očima, zhluboka se nadechuji a zase vydechuji… Čekala jsem krevety na česneku, ústřice či roastbeef. Topinky tedy ne.

Stejně mi to nedá. Rozhodnu se udělat alespoň dezert pro mého čoko maniaka. Googlím recept na čokoládový fondán, který dokonce nacházím na mém oblíbeném kulinárním webu. Super. Udělám tedy fondán. Ale není to přece jen málo?  Příprava trvá pouze půl hodiny… Žádná vysoká škola kuchařská to není.

Vytáčím mužovo číslo, aby on vytočil svou odpovědí mě. „Nevím,“ říká. „Buď si dám k večeři zbytky z lednice nebo něco objednáme.“ Fajn. Nebudu se více starat, říkám si. Pět minut poté pípá Whatsapp. Otevírám zprávu, ve které stojí: Už vím. Dal bych si k véče Meka! McDonald vyhrál. Vzdávám se. Moje dnešní kuchařské dilema je tedy vyřešené.

A jak skutečně vypadal náš slavnostní večer?

Po příchodu z práce jsme se s mužem po dlouhé době opravdu pohádali. Nutno dodat, že těhotenské hormony sehrály v hádce značnou roli. Chvíli poté jsem s hrůzou zjistila, že nemám řidičák. Ztratila jsem ho. Přesně ten řidičák, který budu potřebovat na naší zahraniční dovolené začínající tuto sobotu. Manžel šel raději s kamarádem do hospody na pivo. A já? K večeři jsem si dala obloženou housku a nad knihou štkala do polštáře.